Pane starosto, ve městě by mohl rozjet výrobu Ústav jaderných paliv. Vzniklo by tak dvě stě nových pracovních míst. Místní však sepsali petici, a tak radnice o investora přišla. Jaké jsou vaše pocity? A jde podle Vás o definitivní ukončení projektu?

Na to není téměř co říct! Aktivitou jedné zastupitelky naše město přišlo o zásadní rozvojovou příležitost. Nabídka UJP byla naprosto jedinečná v tom, že by přinesla práci vysokoškolsky vzdělaným technikům. Naše generace za prací většinou dojíždí, ale ti mladí nám utíkají z města pryč!

Vyzýváte k řešení romské otázky. Několikrát jste se také obrátil na ministra vnitra. S jakou zpětnou vazbou jste se setkal? A především jaké řešení byste preferoval?

Vláda a politici reagují jen, když se potřebují zviditelnit. Město udělalo mnoho kroků a opatření, některá (např. kamerový systém) jsou podpořená dotací, která ale pokrývá jen část potřebných výdajů. Řešení je v legislativě. Musí tam být pro slušné a poctivé lidi obranné mechanizmy, aby nebyli nucení jen přihlížet zneužívání dávek a krádežím a neměli strach.

Jak se osvědčila v praxi koncepce, kterou si město vytvořilo pro řešení problémů s nepřizpůsobivými? Dal byste v této oblasti nějaké rady ostatním starostům, které trápí podobné problémy? 

Předně je nutné si uvědomit, že celá myšlenka sociálního začleňování je naprosto chybná. Musíme usilovat o nastavení a dodržování pravidel pro všechny stejně! Jde přece o soužití, nemůže být jedna skupina ve výhodě! Naše koncepce spočívá zejména v komunikaci a ve ztrátě anonymity. Vzájemně o sobě víme, a pokud něco skřípe a řekneme co, dokážou to Romové v komunitě sami částečně regulovat. Rada starostům je jedna – musíme společně tlačit na legislativce, aby se něco konečně změnilo a stát nechránil marast. A tím nemyslím jenom na Romy.