Události posledních dní znovu otevřely zásadní debatu o nestrannosti veřejnoprávních médií. Členové Rady České televize upozornili na neobvyklý a dlouhodobý fakt: předseda SPD Tomio Okamura nebyl do diskusního pořadu Otázky Václava Moravce pozván už od roku 2017. Radní v přijatém usnesení uvedli, že takové vyřazení jednoho z lídrů parlamentních subjektů může znamenat narušení férové demokratické soutěže politických stran.

Mediální analytik Petr Žantovský připomíná, že rozhodnutí, koho zvát, je sice na moderátorovi pořadu Václavu Moravcovi a jeho dramaturgii, ale podle něj existují hranice, které veřejnoprávní televize překračovat nesmí. „Osm let nepozvat jednoho z pěti nejdůležitějších hráčů na české politické scéně do vysílání vlastně jediného diskusního pořadu České televize v tomto dvouhodinovém formátu. To je dost velká nehoráznost,“ konstatuje s tím, že ani není třeba znát zákon o České televizi či její etický kodex, aby bylo jasné, že takový postup odporuje základním principům televize veřejné služby. „Nemusíme se ani ohánět znalostí zákona o České televizi nebo kodexu České televize, ačkoliv když se o něj opřeme, tak zjistíme, že to vskutku není jaksi vyjádřením toho slavného pojmu vyváženost,“ dodává Petr Žantovský. 

Rada České televize si k tomu nechala vypracovat odborné posudky a vyhodnocení. K tomu Petr Žantovský dodává, že je zvědavý, jak toto šetření dopadne, protože zatím zveřejněné dokumenty neříkají vůbec nic podstatného. Nejasnosti panují dokonce i v tom, zda je Rada ČT vůbec kompetentní ptát se dramaturgie na podobné otázky. K tomu dodává kritickou poznámku: „Jako kdyby platilo to Schwarzenbergovo 25 let staré řečení ,Česká televize patří těm, kdo v ní pracují’. Mám za to, že si to mnozí z těch, co v ní pracují, takto stále vykládají. Počínaje tedy Václavem Moravcem.“ Říká mediální expert Petr Žantovský.

Zvlášť si všiml textu Vratislava Dostála na Aktuálně.cz s titulem „Hon na Moravce v České televizi pokračuje. Existují už tři posudky kvůli Okamurovi.“ V článku promluvil i sám Václav Moravec a použil mimořádně ostrá slova, a sice, že „někdo usiluje o zničení České televize, je to další úsilí o likvidaci svobodné žurnalistiky v čele s OVM“. Žantovský však připojuje vlastní interpretaci současné atmosféry uvnitř ČT. „Fakt je ten, že v České televizi se bojí toho, co slibuje Andrej Babiš – to znamená převodu financování České televize ze státního rozpočtu a zrušení koncesionářských poplatků. Protože to by se jich mohlo docela neblaze dotknout v povaze využívání těch peněz,“ poznamenává mediální analytik.

Zásadní problém, který by změna financování veřejnoprávní televize mohla odhalit – totiž že Česká televize dnes nepodléhá standardní státní kontrole. Nejvyšší kontrolní úřad do ní nemůže vstoupit a jeho pravomoci jsou omezené jen na formální účetní přezkum. „Nejvyšší kontrolní úřad nemá ani pravomoc dělat forenzní audit. Dělá jenom účetní audit, kontroluje, jestli jsou ty částky správně zaúčtovány. Ale nemá kompetenci posoudit, zda jsou správným a účelným způsobem investovány,“ vysvětluje Žantovský. „Toho se v České televizi mnozí bojí, zejména ti, co jsou tam už 20 let, tzv. za hvězdy,“ dodává.

Upozorňuje, že podnět k nynějším posudkům podal i sám generální ředitel ČT Hynek Chudárek. Nechal celou záležitost prověřit etickým panelem České televize. Dlouholetou absencí Tomia Okamury v Otázkách Václava Moravce se podle jeho slov nenaplňovaly zásady vyplývající z Kodexu ČT. Chudárek otevřeně uvedl, že tato nevyváženost pokřivila skladbu zvaných hostů, kteří mohli ve veřejnoprávním vysílání prezentovat své názory, a že tím byl kodex porušen. Zároveň pověřil ředitele zpravodajství a publicistiky Petra Mrzenu, aby přijal nezbytná opatření k nápravě a zajistil plné naplňování odborných stanovisek.

To vše může naznačovat určité pohnutí ledů. „Svědčí to o tom, že se možná ledy začnou trošku hýbat. A něco se může změnit. Jsem velice zvědav, jestli bude pan Chudárek do budoucna stejně důsledný a stejně principiální, protože se nám tu otevírá konečně možnost pro diskuzi, zda to, co říkají veřejnoprávní média veřejnosti, není jenom propaganda určitého typu politického názoru či stran,“ podotýká Petr Žantovský, podle kterého je klíčové, aby z veřejnoprávního prostoru nezmizela polemika a střet stanovisek. „Známkou kvality médií je, že si divák může vytvořit názor na základě informací z různých zdrojů, nikoliv ze zdroje jediného,“ dodává.

Další vývoj tak bude i vizitkou samotného šéfa ČT. „Myslím si, že se můžeme ještě lecčehos dočkat. Každopádně další vývoj bude také zprávou o panu generálním řediteli Chudárkovi. A držím mu palce, aby vydržel a neuhnul ze svých principiálních stanovisek,“ uzavírá toto téma mediální analytik.

„TV ODS“ jako návrat do minulého režimu

Mediální scénu tento týden obohatil mimořádně zvláštní návrat k praktikám, které si většina pamatuje ještě z dob před listopadem 1989. Petr Žantovský upozorňuje na rozsáhlý rozhovor kandidáta na předsedu ODS Martina Kupky pro CNN Prima News, ve kterém Kupka oznámil záměr rozjet na internetu vlastní televizní proud z názvem „TV ODS“. Jak Kupka přiblížil, v internetovém prostoru bude fungovat podobně, jako fungují třeba YouTube kanály jiných politických stran v Evropě. Bude moderním nástrojem komunikace s veřejností, vysvětlovat postoje ODS a opírat se i o Mladou ODS. 

K plánům ODS na vlastní televizní kanál se Žantovský vrací historickou paralelou: „Že by někdo zakládal vlastní televizní stanici jenom proto, aby si dělal dobré jméno a vysvětloval tzv. svá stanoviska, to už opravdu zavání hodně hlubokou minulostí,“ poznamenává. Připomíná, že před rokem 1989 existovaly stranické noviny jako Lidová demokracie patřící lidovcům, Rudé právo patřilo komunistické straně Československa, Svobodné slovo socialistům, Obrana lidu armádě či Práce odborům, a všechny fungovaly v rámci tehdejší Národní fronty. „Těším se na to, jestli bude na okraji toho televizního kanálu ODS také něco jako orgán ústředního výboru ODS,“ říká Žantovský.

Záměr ODS založit vlastní televizní kanál není náhodný krok, ale pokračování trendu, který podle něj tato strana sleduje už delší dobu, poukazuje Žantovský. Připomíná především webový deník Forum24, o němž říká, že je „jednoznačně stranický“ a že by si zasloužil označení orgán ÚV ODS nebo výkonné rady ODS. Podle Žantovského totiž „kopíruje přesně ta stanoviska a obhajuje neobhajitelné věci, které vypouštějí různí ODSáci z úst“.

Když se ODS zakládala, byla podle něj „etalónem svobody, konkurenčního myšlení a tržního přístupu“, a rozhodně neměla potřebu budovat jakékoli vlastní orgány. Dnes se ale situace změnila. „Jestliže dnes ODS zakládá orgány a kanály, tak asi ví, co dělá. A nevím, jestli s tím bude úspěšná. Uvidíme,“ dodává Petr Žantovský.

Odkaz slovenského novináře Ludovíta Števka

Jako třetí téma svého přehledu si Žantovský tentokrát vybral smutnou zprávu ze slovenské mediální scény. Připomíná, že v posledních dnech odcházejí významné publicistické a autorské osobnosti, jejichž místo zůstává prázdné. Do této řady se zařadil i Ľudovít Števko, který zemřel 4. listopadu ve věku 85 let. Števko byl dlouholetým pracovníkem Slovenské televize, autorem dokumentárních filmů, stovek reportáží a řady televizních programů pro mládež. Žantovský ho označuje za osobnost, která tvořila most mezi předlistopadovou a polistopadovou žurnalistikou – a jejíž odchod je podle něj citelnou ztrátou. Přidává i několik osobních a velmi emotivních vzpomínek. „Ľuda Števko byl všeobecně respektovaným novinářem a velkou osobností, která dokázala rozdávat optimismus a úsměv na všechny strany. Já jsem měl štěstí před mnoha lety poznat možná jednoho ze svých nejmilejších slovenských přátel.“

Petr Žantovský zmiňuje také období po roce 1998, kdy se podle něj na Slovensku rozjela kampaň proti nezávisle myslícím novinářům. Števko byl tehdy postupně vytlačován do alternativních médií – psal pro Deník Slovenská republika, Slovenské národní noviny, Týdeník Extra či měsíčník Extra Plus a poskytoval rozhovory i pro svobodný vysílač Banská Bystrica apod. Števko napsal i několik publicistických knih a sám Žantovský měl možnost podílet se na vydání dvou z nich v českém překladu – Válka ve stínu Majdanu (2017) a Přepisovači dějin (2019). K jejich obsahu dodává, že z názvů je patrné, jak byly koncipované – jako výraz Števkova přesvědčení, že se kolem nás dějí procesy odporující našim zájmům, a že on sám se je snažil „na vlastní riziko odhalovat a popisovat“.

Na závěr Petr Žantovský posílá osobní rozloučení: „Takže milý Ľudo, děkuju ti za všechno, co jsme si, to jsme si. A měj se dobře tam, kde jsi právě teď.“

Psali jsme:

To je výhrůžka? Výroky senátorky Němcové nezůstaly bez povšimnutí

Už ne Lipavský a Vystrčil. S „ukřičenou“ diplomacií bude konec

Co to ČT pustila lidem v den státního svátku? Analytik se zhrozil

To už měla dostat ten řád Holubová. Pavel rozdával, ne bez odezvy