Bude koncem roku 2017 Andrej Babiš ještě v politice?Anketa
„Před patnácti lety tehdejší ruský prezident Boris Jelcin překvapil celou zemi svým televizním vystoupením, ve kterém ohlásil jmenování Vladimira Putina premiérem a fakticky jej tak jmenoval svým nástupcem. Ať už byla jeho motivace jakákoli, ukázalo se, že vybral dobře. Po ekonomických i společenských otřesech, které zažívalo Rusko po celá 90. léta, byl Putin přesně ten typ vůdce, kterého lidé hledali. Nebyl nijak výjimečný, ale zato spolehlivý a schopný vyvést zemi z chaosu a dát lidem naději do budoucna. Zpočátku přitom mnozí o Putinových schopnostech pochybovali. Nakonec se mu však skutečně podařilo ruskou společnost konsolidovat a stabilizovat,“ je přesvědčen Lukjanov.
Nesouhlasíte s článkem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.
„Přechod od chaosu ke stabilitě po roce 2000 však neznamenal stagnaci či snad zakonzervování. Do ruské politiky skutečně zavál svěží vítr a akční přístup. Pro zlepšení poměrů bylo třeba zavést celou řadu opatření. Byly položeny zdravé základy pro další hopodářský rozvoj a celá společnost opět našla nový smysl života a chuť do další práce. Putin se pustil do nápravy věcí veřejných pod praporem stability. V celosvětovém kontextu však rozhodně o stabilní a klidné časy nešlo. Stávající světový řád se začal hroutit a Putin musel čelit rozporům mezi vnitřními cíli a vnějšími podmínkami, které se začaly rychle proměňovat," konstatuje Lukjanov.
„Pro Západ se stal ruský prezident Putin symbolem zastaralých názorů a staromódních přístupů. Naproti tomu se Putin distancuje od západní politiky, která rozdmýchává v posledních letech jeden mezinárodní konflikt za druhým. Počáteční víra v to, že se Rusko a Západ mohou jako klíčové světové síly na všem podstatném v klidu a bez emocí dohodnout, postupně začala u Putina slábnout. Po svém návratu do prezidentského úřadu v roce 2012 Putin začal vnímat Západ a především Spojené státy jako hlavní síly destabilizující celý svět," všímá si Lukjanov.
Ke změně svého názoru Putin podle Lukjanova nedošel na základě antiruských nálad, které dával Washington tak okatě najevo při každé možné příležitosti, ale kvůli bezhohledným a arogantním zahraničním kampaním, v rámci kterých Západ rozvrátil spoustu suverénních států. Mnoho zahraničních pozorovatelů se domnívá, že Putin je mazaný stratég a všechny jeho kroky jsou řízeny jediným cílem, kterým je podle jejich názoru obnovení Sovětského svazu, zmiňuje Lukjanov.
„V tomto se ovšem hluboce mýlí. Putin neměl předem připravenou žádnou takovouto strategii. On vždy pouze nějakým způsobem reagoval na vnější okolnosti. Současná krize na Ukrajině je toho zářným příkladem. První dvě Putinova prezidentská období se vyznačovala pragmatismem a prakticky postrádala jakoukoli ideologii. V roce 2012 však Putin svůj přístup změnil a začal klást důraz na ideologii konzervatismu," má jasno Lukjanov.
To byla podle Lukjanova nejspíš nutnost. „Prezident vycítil zranitelnost své země nacházející se v neovladatelném globálním chaosu. Rozpoznal, že Rusku chybí agenda, na základě které by bylo možné zemi dále rozvíjet. To je rovněž důvod, proč se nyní snaží zachovat status quo a uchránit Rusko před nepředvídatelnými otřesy. Jestliže však stabilita po roce 2000 byla vědomým záměrem, tak snaha o udržení současné stability přirozeně vyplynula ze situace," uzavírá Lukjanov své zamyšlení.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
Putin se podle Lukjanova oprávněně obává rostoucích vnějších turbulencí, protože ty zároveň přinášejí neklid i do vnitřních záležitostí Ruska. „V letošním roce se jeho obavy potvrdily, když proběhl puč na sousední Ukrajině. Putin přitom vždy dával přednost realistické politice před vyhrocenými a emotivními kroky, které pouze do věcí vnášejí chaos a další rozpory. Interakce mezi jednotlivými národy jsou nekonečným bojem o větší vliv a prestiž. To je přirozené. Stabilita přichází, pokud jsou vzájemné síly v rovnováze. Jediná dominující síla vede k napětí a konfliktům. V rámci své realistické politiky je Putin přesvědčen, že bychom měli všichni usilovat o rovnováhu. Všechny strany by měly nalézt mez, za kterou není možné v rámci zachování rovnováhy zajít," popisuje Lukjanov Putinovo uvažování.
„Když se dostal Putin v roce 2000 k moci, jeho hlavní úkol na mezinárodní scéně byl jasný. Musel obnovit pozici Ruska jako klíčového globálního hráče a zvýšit jeho prestiž v mezinárodní hierarchii. To se mu skutečně podařilo a až do loňského roku Rusko na pomyslném žebříčku stále stoupalo. Putinův pragmatismus a schopnost stanovit vhodně vybrané cíle přinášely ovoce," míní Lukjanov.
„Anexe Krymu byla velmi riskantním, ale předem pečlivě zváženým krokem. Není přitom pochyb, že Putinovým hlavním motivem bylo zajistit přítomnost ruské flotily na důležitém strategickém místě u Černého moře a zabránit zároveň Ukrajině, aby vstoupila do NATO. V podstatě se tedy ani tento krok nijak neodchyluje od realistické politiky, kterou Putin vždy používal pro dosažení svých cílů. Nicméně jeho projev z 18. března se určitě od jeho klasických projevů přece jenom lišil. Nesl se totiž ve vlasteneckém až romantickém duchu. Putin tak do své realistické politiky vpustil ideologii. Tím si zároveň pro budoucnost poněkud svázal ruce," odhaluje Lukjanov.
„Pragmatik totiž může velmi pružně reagovat na změny okolností. Nositel romanticko-vlastenecké rétoriky, i když je používána jako pouhý nástroj, se jí až tak rychle zbavit nemůže. Putin se přitom vždy bránil tomu, aby jeho pragmatická politika podléhala emocím a byla ovlivněna iracionálními prvky. Putinův ústup od pragmatické politiky tak uvrhl Rusko do vážné mezinárodní krize. Občanská válka na východní Ukrajině snížila globální vliv Moskvy na lokální úroveň. Rusko se tak nyní s nejasnými cíli a za použití pochybných metod potácí v bratrovražedné válce. A co je klíčové, jde o lokální konflikt, který nemá vliv na globální politiku a ani nemůže změnit současnou rovnováhu sil ve světě," kritizuje Putina Lukjanov.
Podle Lukjanova se ukazuje, že Rusko prožívá krizi identity. „Ta sovětská je dávno pryč a zatím ji nenahradila žádná jiná, kterou by Rusové přijali za svou. Boj o Ukrajinu se mezitím změnil na boj o budoucí směřování samotného Ruska. Vladimir Putin byl po celých patnáct let při stanovování a dosahování svých cílů velmi úspěšný. Pokud chce na své úspěchy navázat i v budoucnu, musí právě nyní stanovit zcela nové cíle," radí Lukjanov Putinovi v závěru své analýzy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
