Čornej připouští, že zmíněná soutěž rozhodně neukazuje, jaká je skutečná úroveň středoškolského dějepisu. „Naopak, úroveň jde rapidně dolů. To platí obecně pro celé školství. Ztotožňuji se s glosou Václava Klause mladšího, že kdyby byla taková úroveň zdravotnictví, jako je dneska úroveň školství, tak bude revoluce,“ prohlásil historik s tím, že důvodem je to, že po žácích se již od základní školy nevyžaduje prakticky nic.

Komunistický systém školství se podobal kasárnám. Muselo se to změnit

„Přišlo rozvolnění. Komunistický školský systém převzal zvyky z rakouského. Kromě té ideologické indoktrinace vlastně šlo o prusko-rakouský systém školství. A ten se hodně podobal kasárnám. To byl extrém, otrocký dril. Jenže se to dostalo tak daleko, že už to bylo pro žáky nedůstojné a ponižující. A muselo se to změnit. A přehouplo se to do opačného extrému,“ uvedl s tím, že nyní se po žácích vyžaduje jen nezbytné minimum, což je samozřejmě velký problém.

Výuka dějepisu se podle Čorneje nesmí omezit jen na mraky dat. „Dějiny jsou kontext, data tam jsou jen orientačně, aby děti neztratily chronologickou souslednost,“ vysvětlil. Myslí si, že stále spoustu času zabere výuka pravěku či starověku a na moderní dějiny se už zpravidla nedostane. „Měl by se klást důraz na historii, která nás formovala, tedy od středověku do současnosti. Hlavně posledních 250 let, kdy vzniká euroatlantická modernita. Tehdy se formovala naše společnost, kontinent i civilizace. To by měl člověk nepochybně znát. Nicméně bych neopomíjel ani starší dějiny, protože mají velký potenciál třeba v přístupu k památkovému a kulturnímu dědictví a z hlediska ekologického i ke krajině,“ vysvětlil, čemu by se učitelé dějepisu měli věnovat především.