„Neuplynulo ani deset měsíců a pan prezident opět přijel mezi nás,“ zahájil setkání hejtman Plzeňského kraje. „ Dosud jsem nezaznamenal tak aktivního prezidenta, který by tak často jezdil do krajů a okresů, konzultoval a pomáhal řešit problémy samosprávy, řešil problematiku podnikání a hovořil s občany. Jménem samosprávy děkuji. Na to se sálem zastupitelstva ozval bouřlivý potlesk.

Dobří hospodáři

Pak se již slova ujala hlava státu: „To, o co jste se zasloužili vy jako krajské zastupitelstvo, je, že Plzeňský kraj hospodaří s rozpočtovým přebytkem a v tom smyslu by se od něj měli učit zejména centrální politici, kteří se chlubí tím, že se jim podařilo snížit deficit ze sta miliard na osmdesát miliard. Za mé vlády to bylo 46 miliard a já jsem se hluboce styděl za to, že je to tak vysoká částka. Chtěl bych ocenit i to, že tyto ušetřené peníze hodláte neprojíst, ale věnovat je na užitečné investice. Víte, že kudy chodím, tudy říkám, že z krize se musíme proinvestovat. Krize díky Bohu skončila. Naše ekonomika začala, byť pomalu, ale přece jenom růst, začala se trochu zvyšovat životní  úroveň, odstranily se ty největší chyby, jako byla ubohá, žebrácká valorizace důchodů ve výši 45 korun měsíčně. Tak teď je to alespoň dvě stě korun.“

Zákon na nepoctivce

Poté se věnoval stálému evergreenu. „To, co stále chybí a na co jsem upozorňoval ve svém vánočním poselství, je zákon o prokázání původu příjmu a majetku. Nerad bych viděl takový zákon, jehož podstatou bude věta, byť nevyřčená  – co sis nakradl, to je tvoje, ale dál už nekraď. Ten zákon musí jít do hloubky, ten zákon musí postihnout nakradené majetky, a to není žádný útok proti poctivým baťovským podnikatelům, to je útok proti koženým podnikatelům, a těch tady máme na regionální  úrovni stále ještě dost.“