Psaropoulos se vydal na řecké ostrovy, kde zdokumentoval nejen příběhy uprchlíků, kteří na nich dnes žijí, ale i životy Řeků, kteří jsou vystaveni obrovskému náporu nově příchozích. Dva zcela odlišné osudy, které se proplétají ve směsici tolerance, násilí i nepochopení.

Rusde Edris je mladý Syřan, který v současnosti žije na ostrově Chios se svojí osmnáctiletou manželkou. Jednou se procházeli před místní radnicí, když v tu chvíli jim cestu zastoupili dva Řekové a nutili jeho ženu, aby odložila svůj šátek. „Pili víno. Mluvili řecky. Jeden byl velký, vysoký muž. Jen jsem chtěl chránit svou ženu,“ řekl Rusde zatímco ukazoval svoje jizvy na zádech, které mu nožem způsobili útočníci. Jeho žena přišla při útoku o ještě nenarozené dítě. Policie však pro něj nic neudělala, jelikož útočníci byli místní.

Lidé mají strach

Lidé na ostrovech se bojí. Jeden druhého. Protiuprchlické demonstrace nejsou ničím neobvyklým, stejně tak jako nepokoje ze strany uprchlíků. „Byl jsem v parku s kamarádem. Nějací lidé se na nás vrhli a policie přijela a rozdělila nás. Jeden člověk mě trefil kamenem a další mě praštil klackem,“ řekl mladík Ali Ali.

„Jsem muslimka. Zahaluji si hlavu. Jim se to nelíbí. Proč?“ ptala se Bušra Ašehová, učitelka angličtiny, která přišla o manžela během sebevražedného atentátu v Sýrii. Šátek přes hlavu ji vysloužil mnoho kritiky ze strany mužů i žen.