Polská politická vládnoucí garnitura je oprávněně kritizována za prosazení zákona, který ukončuje mandát soudců polského Nejvyššího soudu. Tímto zákonem totiž došlo k zásahu do jednoho z pilířů právního státu a nezávislosti justice, kterým je neodvolatelnost soudců.

Tento institut má ochránit soudce před politickými tlaky, měnícími se v důsledku periodické obměny představitelů výkonné a zákonodárné moci.

Jedná se tedy o ochranu před tyranií většiny, která má vždy tendenci potlačovat práva menšin. I přes jejich neodvolatelnost je pro soudce imunita vůči některým vlivům velmi obtížná. Soudci jsou vždy členy určité komunity a z toho důvodu budou vždy podrobeni určitým společenským tlakům.

Je velmi obtížné být soudcem, který osvobodí politika přichyceného s úplatkem v podpaží nebo nebezpečného násilníka proto, že policie porušila jeho ústavou zaručená práva.

Pokud by k těmto společenským tlakům přistoupila ještě obava soudců z odvolání kvůli rozhodování, které není v souladu se zájmy vládnoucích kruhů, nemohli by soudci plnit svoji základní povinnost spočívající v nestranném nalézání práva.

Nezávislí na všem…