Když jsem byl malé dítě na prvním stupni základní školy, slavil se Den vítězství až 9. května, nikoliv osmého, jak je tomu dnes. Slavili jsme zkrátka podle tehdejšího moskevského času, nikoliv toho západoevropského, kdy začalo příměří platit. V moskevském bylo totiž už po půlnoci. Nic na tom nemění ani fakt, že poslední ozbrojené střety s Němci na našem území utichly až 11. května, kdy se poslední jednotky Wehrmachtu vzdaly.
Komunistický svátek dne vítězství před rokem 1989
Jak již bylo řečeno, tehdy se slavilo 9. května, ulice byly plné sovětských vlajek a statní svátek se přímo jmenoval „Den osvobození naší vlasti Sovětskou armádou“. Samozřejmě, bylo ještě naživu spousta lidí, kteří si ony události pamatovali. Slyšeli jsme vyprávění o tom, jak byli lidé šťastní, když Sověti konečně vyhnali krutovládu Němců. Byly v té době ovšem i absurdity. Od svého otce pravidelně poslouchajícího rádio Svobodná Evropa, kterému komunisté celkem dost ublížili, jsem věděl, že Plzeň osvobodila americká armáda. A tak mi přišlo trochu divné, že se o tom nikde oficiální orgány nezmiňují. Možná v Plzni ano, ale k nám do Východních Čech se to rozhodně nedostalo. Proto jsem tehdejšímu režimu moc nedůvěřoval.
Tehdy byl symbolem dne vítězství sovětský tank a šeříky
Oslavy po roce 1989 a záplavy amerických vlajek
Po sametové revoluci jsem byl rád, že absurdita zmizela. Najednou jsme všichni oslavovali z vlastní vůle. Všude vlály americké vlajky, po náměstích jezdily americké džípy a vojenská technika, rozhovory v televizi byly vedeny s americkými veterány hlavně z Plzně. Jenže ouha! Ono se za těch 27 let nic nezměnilo. Stále americké vlajky. Stále americké džípy po celé republice, nejen v Plzni. Jedna absurdita vystřídala druhou. Dneska se zdá, že naši celou republiku osvobodili Američané. V televizi se jakoby „náhodou“ ukazují oslavy hlavně z Plzně, ale třeba i v Praze nebo Hradci Králové vlají vlajky s hvězdami a pruhy. Při osvobozování naší země padlo 248 Američanů, kteří přišli na konci dubna do již téměř vyklizených západních Čech. Sovětů padlo 140 tisíc. Dnes o tom není v podstatě ani zmínka. Maximálně občas nějaký přihlouplý politik prohlásí, že sovětská armáda nás neosvobodila, ale dobyla. Sice si nepamatuji ty časy, ale ještě si pamatuji vyprávění těch, kteří osvobození zažili. Plus čísla o počtu padlých či velikosti osvobozeného území, která jasně ukazují, kdo má hlavní zásluhu na vyhnání Němců z Československa. Bohužel, absurdita komunistů byla vystřídána absurditou ještě větší.
Boris Latýn
Převzato z magazin.cz
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
