Palestinci – a to nejen Hamás, ale i prozápadní vedení prezidenta Abbáse – zase usilují o ukončení blokády Gazy. Průnik se hledal těžko, ale přesto se k němu obě delegace za pomoci egyptských zprostředkovatelů přibližovaly.
Jak informoval arabský tisk, palestinská delegace například odsunula na pozdější dobu svůj požadavek vybudování nového přístavu a letiště v Gaze. Izrael měl zase přistoupit na to, že po letech likvidačních zákazů umožní palestinským rybářům lov až dvanáct mil od pobřeží.
Projednával se i mezinárodně hlídaný mechanismus dodávek stavebních materiálu do Gazy tak, aby sloužily k obnově infrastruktury a domů, které Izrael zničil, a nikoli k výstavbě nových opevnění Hamásu a dalších ozbrojených frakcí.
O těchto věcech se mimochodem v úterý mluvilo i v Radě bezpečnosti a zmocněnec OSN Robert Serry upozornil, že tentokrát Izraelci zničili v Gaze třikrát více objektů, než při válce před pěti lety.
V úterý ale nadějný proces uťalo obnovení bojů – nejprve ozbrojenci z Gazy vypálili několik raket na Izrael a vzápětí přišly izraelské nálety na Gazu. Tento zvrat ukázal, že obě strany mají na domácí scéně limity, kam mohou vyjít vstříc protivníkovi.
Izraelská reakce na raketový útok byla svým způsobem překvapivá. Nedávno na podobné porušení příměří Izraelci odpověděli jedním náletem a zároveň vzkázali, že mají zájem dál v Káhiře jednat. Tentokrát ale byly útoky na Gazu daleko silnější, a hlavně: izraelští emisaři dostali příkaz k okamžitému ukončení nadějných rozhovorů a k návratu z Egypta domů.
Ukazuje se, že izraelský premiér Netanjahu má manévrovací prostor výrazně zúžený radikály, kteří jsou součástí jeho vlády. Premiér by si nejspíš přál ukončení krize kolem Gazy, vůbec ale není jisté, že by v kabinetu prosadil ústupky vůči Palestincům, které jsou s tím spojené.
Kompromis se snaží zmařit i některé síly na arabské straně. Lidé kolem prezidenta Abbáse například tvrdí, že Katar, tedy emirát, kde žije politický vůdce Hamásu Chálid Mišal, pohrozil tomuto politikovi, že přijde o útočiště, pokud přistoupí na kompromisní návrhy Egypta.
Přitom Hamás není se svou razantní politikou vůči Izraeli vůbec na kolenou, jak by si leckdo na Západě přál. Podle čerstvého průzkumu i Palestinci na Západním břehu Jordánu považují Mišala za politika, který je schopný daleko lépe bojovat za jejich zájmy než Západem placený a izraelským bezpečnostním aparátem bráněný prezident Abbás.
Zdá se tedy, že šéfové Hamásu momentálně vyhodnotili obnovení bojů jako přínosnější postup než hledání průniku zájmů s Izraelem. Zároveň se tím opět ukázalo, že má-li mezi Izraelem a Palestinou nastat mír, budou na to muset přistoupit radikálové obou stran, nikoli takzvaně umírnění.
Ostatně, když Izraelci začali jednat s Jásirem Arafátem, také byl pro ně teroristou a nakonec se právě od něj se v roce 1993 dočkali uznání Izraele a prozatímní mírové dohody.
Má-li přijít trvalý mír, budou muset podobou proměnou brzy projít vztahy mezi Izraelem a Hamásem. Na dveře už totiž klepou islamisté jiné váhové kategorie – zatím jsou jenom v Iráku a v Sýrii.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
