Prvním je příběh mámy samoživitelky od tří dětí, která se k problémům staví čelem. Své dluhy platí z výplaty, neschovává se do zóny šedé ekonomiky a nechce nic víc, než mít již vše uhrazeno, a dát dětem i sobě možnost normálně žít. Lze ovšem toto přání vůbec splnit? Těžko v případě, kdy Vás před Vánoci zastihne volání vykonavatele soudního exekutora, že je před dveřmi Vámi pronajatého bytu. Nejen, že nepočkal pouhých několik desítek minut, než se paní vrátí domů a normálně mu dveře bytu odemkne, ale zároveň posléze zabavil i věci, které prokazatelně patřili dětem, a které potřebují do školy. I to bychom byli schopni vyřešit, ale jak řešit exekuční past, v které původní dluh činil 16.800-, (celý dluh k dnešnímu dni bez exekučních nákladů a odměny exekutora činí 36.000,-), ale exekutor vyčíslil náklady exekuce, před mobiliární exekucí, na částku bezmála 18.000,- ? A co dál s tím, když po jeho otevření bytu zámečníkem, se majitel bytu rozhodl nájemní smlouvu vypovědět? Druhým je soudem zrušená neoprávněná exekuce, kdy exekutor protiprávně blokoval půl roku po rozhodnutí soudu stále účty lidí, kteří se u něho marně snažili dovolat svého soudem posvěceného práva. Třetím je příběh rodiny, kdy zadlužování otce dostalo všechny do situace, kdy pouze hradí dluhy, které mají úrokovou sazbu 120% ročně? Kde je právo v takové situaci? Jak je vůbec možné, že u nás stále řádí společnosti se sídlem v daňových rájích, které toto mohou beztrestně praktikovat?