Jednadvacátého srpna 1968 jsem při ranním holení poslouchal Československý rozhlas a zprvu jsem se domníval, že zpráva o vstupu vojsk Varšavské smlouvy je nějakou rozhlasovou hrou. Ovšem když jsem se zaposlouchal - div že jsem se nepořezal - do dalších vět, zjistil jsem, že asi nepůjde o rozhlasovou hru ale o skutečnost. Byly prázdniny, byl jsem v té době studentem teologické fakulty v Litoměřicích a pracoval jsem na generální opravě fasády kostela v Hradci Králové, což bylo možné díky Pražskému jaru. Čili moje cesta vedla na staveniště, kde jsme měli možnost pozorovat vojenské jednotky polské lidové armády, které se stavěly jaksi velmi liknavě k jakýmkoli zákrokům a vytvořily si stanové město. Poslouchali jsme další rozhlasové zpravodajství a bylo stále jasnější, že naděje na změnu k lepšímu končí. Nicméně jistým příjemným překvapením pro nás bylo, že někteří polští vojáci nám s omluvnými komentáři přišli pomáhat s opravou kostela.