Erdogan totiž začal ihned po inauguraci úřadovat přesně v intencích svého neortodoxního ekonomického přístupu, nově navíc posílen rozsáhlými prezidentskými pravomocemi. A to samozřejmě těžce nese turecká lira, která se v obavách o další vývoj opět propadla poblíž rekordních hodnot vůči americkému dolaru.

Nahnutá přitom byla situace v zemi již v květnu tohoto roku, kdy se ekonomika ocitla na pokraji měnové krize. Následné prezidentské volby, ve kterých uspěl Erdogan již v prvním kole se ziskem 53 %, sice situaci na krátko zklidnily, nejnovější kroky Erdogana ovšem vyvolávají opětovné obavy. Formální přechod na prezidentský systém mu totiž dává rozsáhlé pravomoci, mimo jiné vydávat dekrety či rozpouštět parlament. Prezident Erdogan přitom nikterak neotálel s jejich využitím a právě pomocí dekretu okleštil potřebnou kvalifikaci pro centrální bankéře, které bude nově sám jmenovat. Navíc se pak rozhodl do vlastní vlády (pozice premiéra byla zrušena) již nejmenovat pro-tržně orientované ekonomy a v duchu nefalšovaného nepotismu přiřkl klíčové místo ministra financí svému zeti.