Běžné jsou už formulace jako „totální rozchod s érou Merkelové by mohl být fatální pro celou stranu“ (Söder, bavorský předseda vlády), „strana musí otevřít okna“ (Norbert Röttgen, předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu a oficiální kandidát), „je úplně čirou náhodou, že momentální tlakové níže a vichřice mají ženská jména“ (Friedrich Merz, neoficiální kandidát), „strana se musí naučit chodit po letech, které formovala Angela Merkelová“ (Jens Spahn, ministr zdravotnictví a oficiální kandidát). Není žádným tajemstvím, že Merz považuje téměř všechno, co Merkelová rozhodla, za špatné: náhlý obrat v energetické politice, otevření hranic pro uprchlíky a celkovou duchovní orientaci její éry („modernizace doleva“) atd.
Zemětřesení začalo ovšem nečekaně- v malém Durynsku (2milióny obyvatel), když v nedávných volbách postkomunistická Levice a pravicově populistická Alternativa pro Německo obdržely počítáno dohromady absolutní většinu hlasů a „středové strany“ (liberální FDP a konservativní CDU) samy o sobě nemohly vytvořit většinovou vládu. Navíc situaci zablokoval spolkový zákaz spolupráce s oběma stranami. A nyní vstoupil do hry předseda parlamentního klubu Mike Mohring (někdy přezdívaný Mr.Bean), který do rozhodujícího hlasování nepostavil vlastního kandidáta na ministerského předsedu. A to s úmyslem,, aby se klub CDU zdržel hlasování. Ten tak ovšem renitentně neučinil a hlasoval pro kandidáta FDP a tak „náhodou“ hlasovali i poslanci Alternativy (která zase nehlasovala pro vlastního kandidáta). Rukou společnou hlasovali poslanci CDU se zakázanou stranou a většinou jednoho hlasu zvolili ministerským předsedou kandidáta pětiprocentních liberálů (FDP). A oheň byl na střeše.
V druhé části příběhu proběhl pokus výsledek nějak stornovat. V Erfurtu přistála předsedkyně spolkové CDU Kramp-Karrenbauerová, ale vzpouru poslaneckého klubu nedokázala zpacifikovat. Stejně anebo ještě více kontraproduktivní bylo televizní poselství Angely Merkelové z Afriky (na služební cestě): „volba je neodpustitelná a musí se zrušit“. Zřejmě s pomocí předsedy spolkové FDP Lindnera se nakonec podařilo právě zvoleného ministerského předsedu přimět k rezignaci (v úřadu zůstává až do volby nového předsedy v nových volbách). Kramp-Karrenbauerová se vrátila do Berlína a ohlásila rezignaci, protože se vymstilo oddělení funkcí předsedy strany a spolkového kancléře. Rezignovat chce ovšem až v prosinci na řádném sjezdu strany. Do té doby hodlá hovořit s možnými nástupci a současně s kandidáty na kancléře, protože obě funkce by se měly opět spojit. Mezitím není jasná situace. Otázkou se již stalo KDY se má volit či rozhodovat (před parlamentním létem či v prosinci), KDO má volit (sjezd či referendum) a KOHO volit (zatím v únoru dva oficiální a tři neoficiální aspiranti). Rozhovory ovšem probíhají za zavřenými dveřmi a vytváří další nevoli stranické základny. Nejsilnější německou politickou značkou otřáslo zemětřesení. Budou následovat další otřesy?
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
