České hospodářství stabilně a dobře roste, nezaměstnanost je na rekordně nízké úrovní, kdy se dá fakticky mluvit o plné zaměstnanosti a peněženky občanů jsou také slušně naplněné, byť tradiční české škarohlídctví nám nedovolí si přiznat, že tak dobře jsme se nikdy v minulosti neměli.

A právě v tučných letech je nutné pamatovat na léta hubená. Česká republika nemá vyřešené financování zdravotnictví. Dnešní třicátníci netuší, jaký budou mít důchod. Žádná politická strana nepředložila koncept důchodové reformy. Jedna část politického hřiště chce více utrácet a projídat ekonomický růst a druhá strana chce také utrácet jen s tím rozdílem, že láká občany na nižší daně a omezení byrokracie. Nikdo nemá odvahu říci, jaký je skutečný stav věci a co je nutné udělat s ohledem na příští desetiletí. Zřejmě opravdu začneme s láskou vzpomínat na časy, kdy se o přízeň voličů utkával Václav Klaus s Milošem Zemanen. To měla politika obsah.

Jestliže jako strana nemám voličům co nabídnout, musím začít strašit. Proto jsme svědky urputného politického boje, zda vyslat či nevyslat naše vojáky do Pobaltí. Co by tak Putin s tím Pobaltím asi dělal? Proč by útočil na členské státy NATO, když ví, jaká by byla reakce. Opět jsme svědky laciného strašení, které má ve voličích vzbudit zdání, že nás Rusko ohrožuje ,a proto je nutné se bránit a současně se ještě více přiklonit k Bruselu.

Při použití zdravého selského rozumu musíme dojít k závěru, že naši svobodu, bezpečnost a klasickou parlamentní demokracii neohrožuje Putinovo Rusko, ale Evropská unie pod vedením kancléřky Merkelové.