Účast také nebude – jako obvykle – příliš vysoká. Dobrá zpráva je, že u nás v České republice zatím neznamenáváme nástup pravicového extremismu, i když toho levicového máme jistě dostatek.
Voličům po celé Evropě ale nelze nízký zájem o evropská témata vyčítat. Apelovat lze jenom na jakousi občanskou zodpovědnost či zavedenou slušnost, která lidem velí, že k volbám by se prostě disciplinovaně chodit mělo a dál se moc neptat.
Když si totiž obyčejný volič začne klást znepokojivé otázky po logice a raciu evropských voleb, moc rozumných a pochopitelných odpovědí nenalezne. Volič má zpravidla také nějakou zkušenost a historickou paměť a nějaký intuitivní obraz toho, k čemu byl jeho evropský hlas dobrý.
V normálních volbách si volič pamatuje, zda se také na základě jeho hlasu podařilo vytvořit vládu, nebo jestli hlas, který dal do urny, přispěl k vytvoření opozice. Ne tak ve volbách evropských. Kdo vládne a nevládne, není čitelné. Vytvářejí se různé koalice: ideologické či levopravé sice také, ale pak také koalice národní, regionální, zájmové, koalice velkých a malých a vše se pořád přelévá. A volič to nesleduje, je to pro něj daleko.
Zeptejte se své rodiny, svých sousedů nebo spolucestujících v tramvaji, jaké má vlastně pravomoci Evropský parlament a jak se teď budou posilovat a v čem. Lidé tuší, co má na starosti jejich domácí vláda, ale kam až může a nemůže třeba Evropská komise – o tom nevědí zhola nic.
On dokonce málokterý Evropan, který chodí každý den do práce a má svých starostí dost, vám ve tři ráno v noci – když ho vzbudíte – neodříká, jaký je rozdíl mezi Radou Evropy a Evropskou radou, aby také ne, když se to jmenuje tak zmateně podobně.
Ale copak Rada Evropy! Evropan tuší, že se Evropská unie a eurozóna dostaly v posledních letech do jakéhosi existenčního ohrožení, a tuší, že už to asi skončilo, ale myslíte si, že někdo z voličů rozumí zkratkám ESM, EFSF, SSM, SRM a desítkám dalších, které se v souvislosti s krizí eurozóny vyrojily?
Myslíte si, že volič ví, co je regulace unijní, primárně unijní a co je ošetřeno tzv. mezivládně? Volič by si asi intuitivně řekl, že součástí připravované bankovní unie je společný fond pojištění vkladů, ten v ní ale zrovna vůbec není. Evropský parlament zrovna o bankovní unii rozhoduje v některých aspektech, v jiných zase nikoli. Tuto jeho poloroli ale znají důkladně jen insideři, lobbisti a tzv. experti.
Leckdo si myslel, že by ruská agrese na Ukrajině mohla zvýšit zájem o Evropskou unii, ale kdeže… Volič dobře vidí, že Obama jedná s Angelou Merkelovou. A s tou si telefonuje i Putin, nikoli s Hermanem von Rompuyem či Barrosem.
Co by pomohlo? Kdyby EU byla financována skrze občanskou daň, volič by se hned zajímal, co se s jeho penězi děje. Pomohlo by, kdyby existovaly panevropské politické strany. Síla USA také spočívá v tom, že demokraté a republikáni jsou v každém jednotlivém státě. Kdyby v USA existovaly stovky politických stran jako v EU, byla by jejich federace domečkem z karet.
Pomohlo by, kdyby vznikl institut evropského občanství a kdyby se třeba přímo volil evropský prezident. Drobný posun tady je. Protože nový EP bude volit nového předsedu Evropské komise, jsou lídři velkých stran v důležitých zemích – jako je třeba Německo – považování za tzv. spitzenkandidaten, tedy kandidáty na nástupce předsedy Barrosa.
Za křesťanské demokraty v Německu je to nyní například Martin Schulz. V menších zemích, jako jsme my, ale voliči takový signál o něčem důležitém vůbec nedostanou.
Takže i nadále si budeme pomatovat europoslance podle toho, jestli zachránili kdejaký syreček či pomazánku, a tím to tak končí. EU je stále nedovařený projekt a nestabilní experiment, a proto budou volby do EP i nadále trpět také experimentální účastí voličů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
