Účast také nebude – jako obvykle – příliš vysoká. Dobrá zpráva je, že u nás v České republice zatím neznamenáváme nástup pravicového extremismu, i když toho levicového máme jistě dostatek.

Voličům po celé Evropě ale nelze nízký zájem o evropská témata vyčítat. Apelovat lze jenom na jakousi občanskou zodpovědnost či zavedenou slušnost, která lidem velí, že k volbám by se prostě disciplinovaně chodit mělo a dál se moc neptat.

Když si totiž obyčejný volič začne klást znepokojivé otázky po logice a raciu evropských voleb, moc rozumných a pochopitelných odpovědí nenalezne. Volič má zpravidla také nějakou zkušenost a historickou paměť a nějaký intuitivní obraz toho, k čemu byl jeho evropský hlas dobrý.

V normálních volbách si volič pamatuje, zda se také na základě jeho hlasu podařilo vytvořit vládu, nebo jestli hlas, který dal do urny, přispěl k vytvoření opozice. Ne tak ve volbách evropských. Kdo vládne a nevládne, není čitelné. Vytvářejí se různé koalice: ideologické či levopravé sice také, ale pak také koalice národní, regionální, zájmové, koalice velkých a malých a vše se pořád přelévá. A volič to nesleduje, je to pro něj daleko.

Zeptejte se své rodiny, svých sousedů nebo spolucestujících v tramvaji, jaké má vlastně pravomoci Evropský parlament a jak se teď budou posilovat a v čem. Lidé tuší, co má na starosti jejich domácí vláda, ale kam až může a nemůže třeba Evropská komise – o tom nevědí zhola nic.