Takovou lež může napsat jenom ten, kdo je opravdu těžce postižen vážnou duševní chorobou, kterou odborníci diagnostikují jako rudou nenávist. Pravda je opačná, katoličtí duchovní zakládali české školy, psali a šířili české knihy, byli klíčovými předplatiteli českých časopisů a také do nich přispívali. 

Ani nevím, jak mám začít. Napadá mě od Adama, respektive od Dalimila, protože autor nejstarší česky psané Dalimilovy kroniky ze 14. století byl z největší pravděpodobností katolický kněz.

A když už jsme u kronikářské tvorby, nesmíme zapomenout na kněze a děkana Karlštejnské kapituly Václava Hájka z Libočan, který je autorem Kroniky české z první poloviny 16. Století. Ta sice není úplně přesná, nicméně je psaná nádhernou starobylou češtinou. Jako literární dílo je vynikající.

Další rozvoj české a česky psané literatury nastal v době pobělohorské, kterou mají mnozí právě kvůli nevědomosti u některých kombinovanou i s jednoduchostí zafixovanou jako dobu temna. Přesto u nás po roce 1620 vycházely kvalitnější české knihy než před tolik démonizovanou Bílou Horou.