Je to taková schizofrenie, schovávat se za křesťanství v případě a uznávám, že často oprávněným výtkám proti praktikám radikálního islámu či v kauze Lidl, ale na druhé straně pak třeba odsuzovat křížové výpravy proti muslimským extrémistům do Svaté země, což činí bloger Jaromír Petřík nebo pro změnu kritizovat oprávněný restituční nárok římskokatolické církve na květnou zahradu v Kroměříži, jak to předvedl bloger Josef Nožička.
Ale zpátky k Mariánskému sloupu, který stál a jednou zase jistě bude stát v Praze na Staroměstském náměstí a nic na tom nezmění ani včerejší hlasování pražských zastupitelů, kteří se většinou hlasů postavili proti jeho obnově. Já jsem přesto optimista a vím, že se replika této vzácné barokní památky, tam kam patří, jednou vrátí.

Katolická církev už je na světě dva tisíce let, je věčná a tak si holt ještě nějaký čas počká. Když komunisté rušili v padesátém létě kláštery, mysleli si, že je to navždy a ejhle, ony opět fungují a mají se čile k světu. Stejně tak restituce ukradeného církevního majetku si daly načas, ale nakonec už většinu právem nárokovaného vlastnictví subjekty římskokatolické církve už zase mají. Kdysi sovětský vůdce a masový vrah Josif Stalin pronesl arogantně a výsměšně, kolik, že to má papež divizí. A ejhle, Sovětský svaz se rozpadl, právem skončil v propadlišti dějin, ale Vatikán existuje dál.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, dílo to vynikajícího barokního sochaře Jana Jiřího Bendla, byl postaven v roce 1652 jako poděkování za úspěšnou obranu Prahy proti Švédům, jejichž vojska plenila zemi, rabovala a vraždila zdejší obyvatele. Švédští vojáci nám také uloupili vzácné předměty z rudolfinských sbírek na Pražském hradě. Nelze se tedy divit tomu, že Pražané měli strach z tak hrozného nepřítele a rozhodli se nepodat a bránit své domovy. To se jim povedlo, Švédové Staré a Nové Město nedobyli a po uzavření Vestfálského míru v roce 1648 odtáhli. Čili obyvatelé hlavního města poděkovali Mariánským sloupem za to, že přežili hroznou válečnou dobu. To nebyla oslava Bílé Hory nebo katolické reformace, jak se mnozí neinformovaní jedinci mylně domnívají, ale oslava záchrany Prahy, se kterou se tehdy ztotožnila drtivá většina Pražanů.