Winston Churchill blahé paměti prohlásil, že kdyby komunisté vládli na Sahaře, tak se tam do roka bude dovážet písek. Svatá pravda! Současná Venezuela, kde vládne fanatický socialistický režim, je toho zářným příkladem. V zemi nic nefunguje, na základní potraviny se stojí obrovské mnohahodinové fronty, je v ní vysoká nezaměstnanost, lidé chudnou a jediné v čem vyniká, je masivní zločinnost, která trhá světové rekordy.

Není divu, že lidé jsou nespojeni a protestují. Vládnoucí moc odpovídá po svém, brutálním násilím, jehož výsledkem je více než sto zavražděných demonstrantů. Maduro, který býval řidičem autobusu, a proto mu také podle hlavního venezuelského města místní říkají šofér z Caracasu, je naprosto neschopný diletant a primitiv, který nedokáže situaci zvládnout. Jeho řešením je násilí a neústavní obcházení opozičního Parlamentu, který chce nahradit poslušným tzv. Ústavodárným shromážděním. Jak to kdysi hezky řekl spisovatel Ludvík Vaculík, „socialismus je bití.“

Smutné je to o to více, že Venezuela se svými zásobami ropy, které jsou po Saudské Arábii druhé největší na světě, má všechny předpoklady patřit mezi bohaté země.