Tento systém, podpořený uvnitř politických stran preferencí loajálních chytráků nebo vděčných snaživých hlupáků, vynáší do prvních pater politiky právě tyto typy. Chytráky, kteří z politiky dělají byznys pro sebe sama, nebo lidi, mírně řečeno rozumu mdlého, kteří by si spletli bojlery s brojlery jako Milouš. Vystupování obou těchto skupin je pak zejména trapné. David Rath hřímající proti korupci, Gross s penězi od strýčka Vika, Vlček řídící sněmovnu, a Hanáková řídící ministerstvo kultury…Je třeba dodávat víc pro argument, že strany nemají právo na další důvěru voličů? Jenže je těžké se jich zbavit. Stranický systém sice selhává, protože strká do přední linie lidi bez znalostí, zato se správnou stranickou knížkou, ale kapři si svůj rybník nevypustí, a na změnu volebního systému se zatím těšíme marně. Sněmovna je zkrátka zatím nedobytný hrad -  ne tím, že by nebyli lepší kandidáti, ale protože nemají jak kandidovat – jiné než stranické kandidátky zákon nepřipouští, a do některé stávající strany by dnes vstoupil jen sebevrah vlastní důstojnosti.

Jednou z mála možností, jak udělit straníkům tvrdou lekci, jsou krajské volby. Tady mohou voliči poslat dopředu místní kandidátky, které mají důvěru, namísto stranických, které pojem důvěra dávno ztratily. A ten výprask by měly dostat více než jindy. Jen tehdy, ztratí-li strany kraje, mohou dojít k sebereflexi na úrovni státu. Jinak je neprobudí nic, a dál budou hájit své Rathy, kolibříky Bémy, Grosse, Dalíky…a Hanákové, z níž září neschopnost na sto honů.

Na souzení politiků nám za chvíli nebudou stačit soudní síně, a při trapných projevech snaživých méně bystrých straníků nebudeme stačit přepínat program, aby nám nebylo trapně za ně. Toto chceme?

Volme tedy v krajích hodně jinak. Běžte volit i ti, kteří obvykle nevolíte. Ukažme svou sílu – když oni ukazují svou slabost, drzost a aroganci.