Podle předsedy Legislativní rady vlády Jiřího Dienstbiera je cílem posílit prvek, že prezident má respektovat výsledky voleb a většinu ve Sněmovně.   

Kromě varianty, že prezident musí jmenovat premiérem toho, kdo bude schopný dát dohromady většinu sto jedna poslanců, je ve hře i to, že by se pouze zavedly pevné termíny, do kdy by hlava státu musela předsedu vlády jmenovat.  

Jaké jsou argumenty pro a proti této změně? V první řadě zaznívá, že nedává smysl zavést přímou volbu prezidenta a následně oslabovat jeho pravomoci. Jiný argument oponuje, že pokud je Ústava vágně napsaná a prezident toho zneužívá, je třeba ji zpřesnit. Další poukazuje na to, že v našem případě se nakonec ukázalo, že když se po volbách zformuje jasná většina, prezidentovi nezbývá než ji jmenovat, takže je to stále sněmovní většina, kdo má oproti hlavě státu navrch.  

Celá snaha zpřesňovat Ústavu v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta ale v první řadě poukazuje na nekoncepčnost, která u nás v případě ústavních změn panuje. Pokud ti samí politici nejprve navzdory varování ústavních právníků a politologů schválí přímou volbu a pak v návaznosti na její důsledky chtějí zpřesňovat Ústavu, neměli by se především kát, že nebyli více otevřeni názoru expertů, kterými se v jiných případech rádi ohánějí?  

Podobně se dá očekávat, že rigidní pravidlo, že prezident musí jmenovat premiérem toho, kdo sežene sto jedna poslanců, dříve či později povede k velkým problémům. Stejně jako se dalo předvídat, že pokud v přímé volbě bude zvolen někdo typu Miloše Zemana, nastanou střety. A ty rozhodně nejsou u konce.