A proč neměl Sobotka jinou volbu? Protože nesestavit vládu by znamenalo jeho konec v čele sociální demokracie a v čele vlády. Jenže nesměl zase příliš ustupovat, protože tato varianta by nakonec znamenala totéž. Proto řekl, že ona tři ministerstva vnímá jako finální nabídku, aby už nezkoušel trpělivost občanů. Kdežto lidovci mohli s klidem odejít do opozice. Je ostatně notoricky známo, že ten nejmenší v koalici většinou vydírá. Tuto roli na sebe tentokrát, asi zcela bezděky, ale asi ne neochotně, vzal militantní předseda lidovců, který nebyl nakonec spokojen ani s tím ministerstvem zemědělství, ultimativně požadovaným a chtěl ještě víc. Chtěl stejné zacházení jako hnutí ANO a o poslední Sobotkově nabídce se vyjádřil, cituji, pokud už je opravdu neměnná, vidím stále možnost, že ve vládě nebudeme, konec citátu. Ještě že v kolektivním orgánu lidovců zvítězil nakonec zdravý rozum a ti už souhlasili s tím, že ve vládě, budou. Budou mít ministerstvo zemědělství, kultury a ministra bez portfeje.  

Onomu zdravému rozumu totiž musel předcházet velmi zdravý kalkul. Počítejte se mnou. Sociální demokraté získali ve volbách padesát mandátů, lidovci čtrnáct. Čtrnáct z padesáti je procent dvacet osm. Při osmi sociálních demokratech a třech lidovcích, získávají však lidovci sedmatřicet a půl procent ministrů vzhledem k počtu ministrů nejsilnější strany. Takže zdravý rozum byl opravdu na místě, na rozdíl od Bělobrádkovy militantnosti, i když hodnota ministerstev je různá, což dříve zmíněný počet nezohledňuje.  

Jenže, bohužel, to ještě není konec. Strany se dohodly, ale je tady ještě prezident. Ten se nechal slyšet, že mu vypracoval právní analýzu ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd a ta je pro něho příznivá. Prezident prý nemusí jmenovat toho, koho nechce. Takže při vánočním stromečku si ještě nebudeme moci říct, že máme konečně vládu.