Myslím, že jsou to vcelku rozumné náměty, problém je ale ten, že to psychologicky nepůsobí nijak dobře, pokud se mluví o zavádění nových daní či zvyšování těch stávajících. Tedy, hovořím v obecné rovině. Jistě mnoho lidí nebude prolévat slzy nad tím, - kromě známého ekonomického glosátora Kovandy – když se zavede bankovní daň. Za minulý rok banky v souhrnu vykázaly zisk 82 mld. Kč, což znamená jeho devítiprocentní meziroční nárůst. Proč by nemohly právě banky část svého čistého zisku, který odesílají svým centrálám do zahraničí, věnovat formou zvláštní daně na rozumné potřeby státního rozpočtu.

V tuto chvíli mě ovšem zajímá něco jiného. Ve společnosti nebo spíše v české politice se vytváří, jakýsi nový nepsaný axiom, proti kterému neprotestují nejen sociální demokraté, ale ani komunisté. Mluví se o tom, že už v roce 2024 má Česká republika vynaložit ve výdajích státního rozpočtu na svou obranu finance v objemu 2% vytvořeného hrubého domácího produktu (HDP). To, že HDP státu v průběhu několika následujících let (2020 – 2024) vzroste, by mělo znamenat, dávat na obranu v cílovém roce 2024 něco mezi 130 – 140 mld. Kč.

Srovnejme to s dnešními čísly. V tomto roce je ve státním rozpočtu na obranu vyčleněno 67 mld. Kč. Ještě před pár lety nebylo ministerstvo obrany schopno vyčerpat ani 50 mld. Kč svého ročního rozpočtu. V tomto roce jsme zaznamenali v rozpočtu oproti předchozímu roku nárůst výdajů na obranu o 9%. To je nejrychleji rostoucí kapitola státního rozpočtu. A během pěti let bychom měli výdaje v této kapitole téměř zdvojnásobit.