Většina území provincie je na náhorní plošině pod horami, které je oddělují pásem zhruba 100 km širokým od pouště na severu, která pak zřejmě volně přechází do poušti Gobi v Mongolsku tak, jak jsme se to učili v zeměpisu. Podnebí v provincii je v létě suché, slunečné. A já jsem byl vlastně pozván, abych se setkal s místními vinaři v rámci mezinárodního veletrhu vín, jehož další ročník bude v České republice. K tomuto článku přikládám své předem připravené vystoupení, které jsem měl pro účel slavnostního zahájení tohoto veletrhu. Slavnostní zahájení se ale nekonalo, neboť země je dnes plná jiných oslav s ohledem na blížící se sedmdesáté výročí vyhlášení Čínské lidové republiky (ČLR). A tak jsem toto vystoupení v anglickém jazyce improvizovaně sdělil vybrané skupině čínských vinařů, s nimiž jsem strávil slavnostní večeři. Večeři samozřejmě spojenou s ochutnávkou místních vín. Dnešek jsem věnoval návštěvě několika vinařství. Konkrétně se jednalo o tři vinařství, z toho dvě vinařství na evropské poměry s mimořádně rozsáhlými plochami vinic a výrobního zázemí. Jedno vinařství je s plochou vinic 1300 ha a druhé s plochou vinic 1500 ha. Kromě obřích financí od lokální vlády nešetřili s penězi do projektu ani soukromí investoři. Jeden vložil téměř 50 mil. eur a druhý přes 90 mil. eur...

Zmíněné rozloze také odpovídá produkce obou vinařství v řádech milionů lahví ročně, umisťovaných nejen na čínském trhu, ale i v zahraničí a také v řadě evropských zemí. Třetí vinařství bylo podnikem svého druhu. Je to vinařství vlastněné francouzskou firmou Chandon et Hennessy, která také v čínských podmínkách vyrábí šumivá vína.

Musím říci, že všechna vína, která jsem ochutnal, byla na vysoké úrovni, ale samozřejmě pro český a většinu evropského trhu zcela bezejmenná. A značka vína prodává.

Vinařství v provincii Ning-sia vznikala v posledních 25 – 30 letech. Nemají tedy dlouhou tradici, ale využívají nejmodernější technologie a vědecké poznatky a znalosti podle novozélandských, francouzských a německých vinařů. Všechna tato vinařství i další, která jsem neviděl, vznikla na půdě polopouštního charakteru a jsou zavlažována obrovským množstvím vody přiváděným desítky kilometrů ze Žluté řeky. Samozřejmě nejsou zavlažovány jen vinice, ale i široký okolní pás území, kde jsou již dnes poměrně vzrostlé stromy a keře, jejichž úkolem je zadržovat písek. Musím říci, že je to ohromný kultivační projekt, podporovaný provinční vládou a je potřeba jej vidět, aby tomu člověk uvěřil. Nechtěl bych vypadat jako Julius Fučík, který po jedné ze svých návštěv Sovětského svazu napsal knihu: „V zemi, kde zítra již znamená včera“. Sám jsem tuto knihu považoval za jednu z nejprolhanějších v oboru politické literatury.

Po dlouhých letech jsem se dostal do jiné oblasti nežli je východ Číny s bohatými provinciemi a bohatými městy, jako jsou Peking, Šanghaj či Chang-čou. Musím konstatovat, že provincie Ning-sia je velmi slušně vybavená dopravní infrastrukturou, dálnicemi. Také její hlavní město s více než dvěma miliony obyvatel je vzhledné, ale má zejména mimořádně široké bulváry, úžasné parkové úpravy a rozsáhlé plochy zeleně. Je to zřejmě jedno z nejpříjemnějších velikých měst pro život v Číně, neboť v této provincii vlastně není těžký průmysl a tedy ani znečištěné životní prostředí. Velká část elektrické energie je vyráběna četnými větrnými elektrárnami. Na mnoha místech je vidět jejich rotující vrtule. V provincii Ning-sia je významný potravinářský průmysl, vycházející z chovu ovcí a také z pěstování vinné révy. Voda hlavního města provincie je zřejmě jedna z nejlepších v Číně, neboť přichází z vodních zdrojů v nedalekých horách.