Každý článek slouží k tomu, aby svým názvem upoutal, a to přirozeně, že je jistou licencí a v čemsi nepřesný.

Samozřejmě, že impulsem jeho sepsání mě přivedlo prohlášení Vladimíra Putina, že 755 diplomatů či technického personálu ve službách americké ambasády v Rusku bude muset ukončit svou činnost. I když všichni odborníci na Rusko rázem začali toto číslo zlehčovat, ať mi nikdo neříká, že s tím rozsahem počítal. To jen na okraj i proto, že jde jen o jeden sice razantní, ale vlastně jen dílčí podnět, který mě vede k tak jasnému určení vítěze současného strategického geopolitického klání, kterým je prostě pro mne Putin.

Část Západního světa, ale zcela zásadně v dnešní USA nežijí ničím jiným než až patologickými obavami z nebezpečí Kremlu, jeho ovlivňování nejen amerických prezidentských voleb, ale vlastně absolutně všeho amerického dění. Geopolitické postavení zemí se mimo jiné a možná zejména odvíjí od toho, jakou představu, o nich mají jejich soupeři. A tak bez toho, že by bylo zapotřebí vypočítávat množství zbraní, sílu ekonomiky, v očích celé americké politické scény (snad s výjimkou Trumpa, ale ten se to neodváží říci, protože se přeměnil v beztvarou byť velkohubou amoebu) Putinovo Rusko je nepřítelem číslo 1.,ba zřejmě psychologicky vydávané za mnohem nebezpečnějšího nepřítele než byl Sovětský svaz.

A v tomto konfliktu vidíme celou americkou politickou scénu počítaje Trumpovou administrativou, přes senátory a poslance jak demokratického tak republikánského tábora, kteří doslova hysterčí – u nás bychom to nazvali šířením poplašné zprávy – co ten světový zloduch Putin udělá za hodinu či za den. A do toho přichází až antagonistické vztahy mezi zákonodárci a prezidentem a mezi prezidentem a jeho podřízenými úřadníky, mezi prezidentem a médii.

V USA zavládl totální chaos nebezpečnější, o to více, že je stále pokládaná za světovou supervelmoc.