Toto Prohlášení vyšlo jako úvodník pondělního vydání Svobodného slova. Mohu vás ujistit, že v těch prvních dnech toto prohlášení komunisty paralyzovalo. Neočekávali, že ČSS se tak postaví pro nové pořádky.

I proto jsme byli účastni prvního setkání premiéra Adamce a Havla a byl jsem to konkrétně já, kdo v Obecním domě nechal násilím otevřít jeden salónek, požádal, aby rychle sehnali čs. vlajku, tu nechali vyvěsit na zeď a fotku Havla s Adamcem pod československou vlajkou.

A mimo jiné, za předsednictví Bohuslava Kučery a mé asistence, když celé organizační vedení Federálního shromáždění leželo ožralé v pobočném salónku, jsme nechali vypustit vedoucí úlohu KSČ z Ústavy a prosadili tajnou volbu prezidenta, nikoliv referendem, jak si přáli komunisté… A upozorňuji, že ve Federálním shromáždění měli absolutní většinu.

Proč to píši?

Nuže, události listopadu 1989 byly historické. To, co jsem úplně vědomě jako labužník politiky vědomě sledoval na ČT z Letné, byla komická šmíra…