Jenže svět jde dál a dnešní socialisté jsou buď rusofobové, podporovatelé fašistické Ukrajiny, genderisté nebo bojovníci za samostatné záchodky pro žáky základních škol, kteří ve věku 9 let váhají, zda jsou mužského či ženského pohlaví případně obého, bojovníky za Me too, či bojovníky za to, aby Michael Jacksona, kterého tak rádi poslouchali byl rázem jako pedofil stažen z programu všech studií na celém světě. Vlastní věcná řešení nemají, a když, tak jsou to trapné paběrky typu proplácení tří dnů nemocenské, slastně vítají masivní imigraci nejlépe z Afriky a ví, že Putin je diktátor a Evropská unie a euroatlantické vazby cosi božského.

Je běžnou zákonitostí, že se po určité době 20 – 30 let mění náhledy obyvatelstva a pohledy. Mimochodem zažilo to krásně kdysi Československo, kdy po 20 letech od „Vítězného února 1948“ přišlo „Pražské jaro“ se svou koncepcí socialismu s lidskou tváří a doslova strhlo na svou stranu pokrokovou západní Evropu.

Teď ale nic nepřichází.

Dnes už jen přežíváme a je to mrtvolná a zatuchlá atmosféra, ne nepodobná době, kterou kdysi Jan Neruda nazval dobou zaživa mrtvých.