Události uplynulého týdne nás však přesvědčily, že všechno zdaleka nebude tak jednoduché. Strany vládní kolice uznaly svou porážku a Andrej Babiš je nezpochybnitelným vítězem voleb, ale to neznamená, že dosavadní progresivistický politický establishment složil zbraně. Signifikantní bylo už to, že zcela jasného volebního vítěze Babiše prezident Pavel oficiálně nepověřil jednáním o sestavení nové vlády. To je tradiční krok, který sice naše ústava nezná, ale přišel s ním v devadesátých letech prezident Václav Havel jako s jakýmsi mezikrokem, který neznamená přímo ústavou předpokládané jmenování premiéra, ale vytváří jakýsi puvoár pro vítěze voleb k vedení jednání směřujících k nové vládě. Oba Havlovi nástupci tuto tradici po volbách rovněž dodržovali a volebního vítěze formálně jednáním o sestavení vlády pověřovali. Prezident Petr Pavel nikoliv, což dává tušit, že povolební situaci nepovažuje za tak jasnou, jak se široké veřejnosti jeví, a hodlá v ní hrát jisté hry. Tuto domněnku umožňuje i jím stanovený termín svolání nové sněmovny až na 3. listopad, což je ve zdánlivě jasné politické situaci poměrně dlouhý odklad, který naznačuje, že se prezident snaží vytvářet prostor pro nějaký nový, pro něj a politické síly s ním spojené zřejmě přijatelnější vývoj situace.

Ta skutečně není tak jednoduchá, jak by se na první pohled při pohledu na volební výsledky mohlo zdát. Voliči se jasně vyjádřili pro změnu politiky, tak jak ji prováděla současná vládní koalice. Její zjevnou nekompetenci v klíčových hospodářských otázkách nemohlo zakrýt ani hysterické strašení Ruskem a sázka na vyhrocování válečného konfliktu na Ukrajině. Hnutí ANO a jeho předseda Babiš představují v tomto ohledu realističtější, pragmatičtější a přece jen kompetentnější alternativu mainstreamové politiky. Její charakteristikou je však absence jakéhokoliv ideového ukotvení a bezbřehost pragmatismu schopného absorbovat cokoliv od leva na pravo. Andrej Babiš sice zvláštním způsobem antagonizuje své politické odpůrce, kteří vůči němu dávají najevo až iracionální nenávist, ale fakticky věcně nereprezentuje žádný radikální rozchod s dosavadní mainstreamovou politickou praxí, a to jak ve vnitřní, tak v zahraniční politice – deficitní rozpočtové hospodaření, oportunistický přístup k Bruselu a konformismus v zahraniční politice jsou mu vlastní. Z tohoto pohledu byl obraz volebního Armageddonu se silami zla v čele s Babišem vlekoucím nás na Východ, jak jej líčil Fiala, zcela absurdní. Andrej Babiš s vládními lidovci již vládl a nepochybně by se dokázal shodnout i s dalšími součástmi dosavadní vládní koalice.

Problematická není z tohoto pohledu ani jinak programově radikální SPD, která bývá dosavadním mediálně-politickým mainstreamem používána jako strašák, který má vznikající vládu u domácího většinového voliče i v zahraničí diskreditovat. Tomio Okamura je zkušený sněmovní matador, který stojí v čele na české poměry relativně početné strany, jejíž členové vyjadřují silnou nespokojenost s poměry i dosavadní politikou. Dobře se zabydlil v opoziční roli, která mu jako schopnému rétorovi svědčí, a jeho strana neoplývá politickými osobnostmi se zkušenostmi a jasnými vizemi v dílčích oblastech. V uplynulých volbách uspěl výrazně méně, než se všeobecně očekávalo, a dobře ví, že vládní angažmá v dnešní situaci je spíše než šancí na úspěch rizikem zdiskreditování se u svého elektorátu účastí na projektu, v němž bude mít velice omezený vliv.

Proto nedělá Andreji Babišovi žádné vážné problémy a po drobných peripetiích dává najevo, že se spokojí s velmi viditelnou pozicí předsedy Poslanecké sněmovny, zatímco vládní angažmá SPD ponechává prostřednictvím tzv. expertů v podstatě na Andreji Babišovi.

V nejobtížnější situaci jsou paradoxně Motoristé – jeden z evidentních vítězů voleb. Na rozdíl od ANO a SPD jsou političtí nováčci s neusazenými vlastními stranickými strukturami a co je nejpodstatnější – jsou programovou stranou. Voličskou podporu pro vstup do Sněmovny získali jako strana která hlásá pozitivní pravicový program opuštěný Fialovou ODS – ozdravení veřejných financí, nezadluženou budoucnost, svobodu slova, odstranění dotační přeregulované ekonomiky, radikální odpor proti Green Dealu , migraci a bruselskému diktátu. Proto jim ANO nevyluxovalo voliče jako SPD a STAČILO! . A navíc svůj program myslí vážně. A to je v současné konstelaci velmi problematické.