V roce 1989 byla skutečnost, že je tzv. pachová identifikace používána jako operativně pátrací prostředek, odtajněna. Vcelku nenápadně byla metoda pachové identifikace přeřazena z kategorie operativně pátracího prostředku, do kategorie důkazního prostředku a to na základě vědeckých poznatků starých několik desetiletí.

Zejména v posledních 10 letech se z tzv. pachové stopy stal v žebříčku nepřímých důkazů jeden z nejvýše postavených pilířů odsuzujících rozsudků v trestních věcech.

Spolek Šalamoun zná veřejné závěry výzkumu k ověření spolehlivosti metody tzv. pachové identifikace, který prováděl se svým týmem prof. Tadeusz Jezierski – Institute of Genetics and Animal Breeding of Polish Academy of Sciences, Jastrzebiec a jehož závěrem je nedoporučení využívání metody tzv. pachové identifikace v trestním řízení. Na základě tohoto výzkumu byl celý proces metody pachové identifikace v Polsku změněn.

Spolku Šalamoun je dále známo, že:

1) v Holandsku byla dne 6. 4. 2011 generální prokuraturou metoda pachové identifikace zakázána a 4 příslušníci holandské policie odsouzeni, že si v rámci usnadnění své práce sdělili, která tzv. pachová konzerva je ta správná. Na celý problém totiž upozornil soudní znalec Dr. Frijters dne 18. 7. 2007.