Pokud by se to přitom skutečně povedlo (což zdaleka není jisté a je třeba počkat na výsledek intenzivních diskusí o SZP a postoj Evropské Komise, který lze očekávat zhruba v polovině letošního roku), je třeba konstatovat, že prosazení takového postoje situaci v našem zemědělství nijak zásadně nevylepší. Zastropování proto nelze vnímat jako opatření proti velkým zemědělským podnikům, což se bohužel děje. Je to ale jinak - poslední, co naše zemědělství potřebuje, je zakonzervování současného nevyhovujícího stavu, k čemuž zastropování vede. A na to Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) dlouhodobě upozorňuje.

Průmyslovým zemědělstvím k degradaci půdy a vylidňování venkova

Více než čtvrt století měly naše průmyslové zemědělské podniky na to, aby využily „komparativní výhodu své velikosti“, což je po celou tu dobu mantra obhajoby jejich existence. Výsledkem je ale prohlubující se deficit agrárního zahraničního obchodu, klesající „rozměr“ českého zemědělství a zejména živočišné produkce, pokračující degradace zemědělských pozemků především vinou vodní eroze a utužování půd těžkou zemědělskou technikou a postupné vylidňování venkova - to vše za situace, kdy proudí do průmyslových podniků více a více peněz. Samotná, a celkem už dost dlouhá praxe tak ukazuje, že taková struktura nepředstavuje správný koncept rozvoje oboru a naopak prohlubuje problémy našeho zemědělství v porovnání se zemědělstvím v EU, od něhož se stále více vzdaluje - a v soutěži s ním prohrává.

„Veškeré statistiky OSN i EU přitom konstatují, že zemědělská produkce ve světě i v EU stojí na rodinných farmách. Bez jakékoli ideologie to znamená, že je na základě známých skutečnosti třeba podporovat takový koncept i u nás,“ říká předseda ASZ ČR Josef Stehlík.