Paragrafy Listiny práv: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu..." Na základě uvedených paragrafů se žádný soudce nesmí zabývat tím, jakého původu, vzdělání, rasy, je osoba, která se na soud obrací. Občanský soudní řád porušuje tyto postuláty. Dává soudcům pravomoc zabývat se tím, zda osoba má nespecifikované vzdělání právnického směru. Podle Listiny základních práv jsou si svéprávní občané před zákonem rovni. Má-li „osoba s právnickým vzděláním“ právo obrátit se na Nejvyšší soud, potom podle Listiny má toto právo každý svéprávný občan. Listina vylučuje možnost, aby se soudce zabýval tím, zda občan má nějaké vzdělání.

Vědě matematické se nepodařilo přesvědčit právní vědu (ani za čtvrt století po sametové revoluci), že pravda je hodnota, kterou je třeba respektovat. Právnická a soudcovská mafie ignoruje tisícileté zkušenosti, jak spravedlivě rozhodovat. Matematik si může klást otázku, zda nějaká domněnka (výrok) je pravdivá. K dokázání výroku se používají různé metody důkazu (sporem, indukcí,..). Důkaz sporem byl běžně používán i v justici, kde se jmenuje důkaz opaku. Ten říká toto: Je-li nějaká formule pravdivá, potom negace formule je také pravdivá. Jestliže Římané tvořili opak rozhodnutí soudce (právnické domněnky), zaměňovali všechny výrazy (u kterých je to přípustné) jejich opaky. Čili nahrazovali: Je><není, platí><neplatí, vinen><nevinen, svítí><nesvítí, jeden><žádný, všichni><nikdo ....atd. Mluvnické spojky chápali tak, jako v přirozené mluvě.

Matematická logika za pravdivou formuli označuje takovou, u které platí obrácené implikace, čili ekvivalence. Viz. Z logiky vyplývá, že důkaz sporem je identický s důkazem opaku.