Naše státní zřízení jen vzdáleně připomíná právní stát. Ústava, jako nejvyšší zákon republiky, je deformovaná předpisy (Občanským soudním řádem) tak, že dochází k situacím, které jsou přípustné pouze pro naše právníky, kteří sedí na ministerstvu spravedlnosti. Ministr spravedlnosti se klidně omlouvá za to, že některé soudní procesy neproběhly podle zákona. Vůbec mu to nepřipadá divné. V televizní debatě tvrdil členu právnické komory, že soudci jsou za svá rozhodnutí osobně zodpovědní. Kteří soudci byli zodpovědní za to, že bezúhonní občané, někteří dokonce bývalí členové parlamentu, byli zbavení základního občanského práva (svobody pohybu) po dobu jednoho měsíce? Je stav, kdy neplatí zákon (kdy soudci rozhodují v rozporu se zákonem), normální? Kolik tisíců rozsudků je v rozporu se zákonem? Každý občan si nemůže dovolit, aby byl zastupován erudovaným právníkem, který ministra spravedlnosti donutí k tomu, aby se za rozsudek soudu omluvil.

Do nebe volající je případ, kdy si soudci Nejvyššího soudu přisoudili doplatky mzdy za minulá období. Ústava jasně přikazuje, že soudci musí rozhodovat nestranně, a tuto nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Žádný soudce, ani soudce Ústavního soudu, nesmí ohrožovat svou nestrannost. Nesmí soudit takový případ, ve kterém je hmotně zainteresován sám, nebo jeho blízcí. To je jediný možný výklad ústavního článku 82.