Základem demokratického uspořádání státu jsou tři moci: výkonná, zákonodárná a soudní. Moc soudní je nejvyšší. Naše Ústava a Listina základních práv a svobod určuje, jaká jsou práva povinnosti všech občanů.

Ani po sametové revoluci nelze tvrdit, že náš stát má demokratické zřízení. Zákonodárci nevědí, co je pravda v justici.

Každý soudce (nebo porota) má pouze dvě možnosti, jak může spor rozhodnout. Pravdu (a spravedlnost) může přiznat žalobci, nebo žalobu zamítnout. Ve dvoustupňovém soudnictví, které předpokládá naše Ústava, musí být každý spor rozhodnutý v jednom, nebo ve dvou stání (jednání) před soudem.

Zárukou spravedlivého rozhodování má být Ústavní soud. Povinnost Ústavního soudu je stejná, jako u ostatních sporů. Soudci Ústavního soudu zpravidla rozhodují porotou. Rozhodnutí poroty musí být jednomyslné a souhlasné, aby žaloba byla v právu.

Jestliže Ústavní soud nalezl nespravedlnost, pak je povinností tohoto soudu učinit takové kroky, aby soudce vynesl spravedlivý rozsudek. Musí z právních norem a postupů odstranit všechno, co nespravedlnost způsobilo. Obdobná nespravedlnost se v budoucnu nesmí objevit. Nikdy nesmí Ústavní soud přikázat, aby spor řešil jiný soudce. Listina zakazuje odebrat občana soudci, který již jednou rozhodl.