Všeobecná posedlost některých politiků a novinářů vyslovením důvěry vládě po jejím jmenování prezidentem je rovněž komická až absurdní, protože do ústavního pořádku byla zavlečena až Klementem Gottwaldem a jeho orly práva v tzv. „Ústavě 9. května“. V ústavě první republiky z roku 1920 mohla sněmovna vyslovit nedůvěru a vlád mohla o důvěru požádat. Přesto byla vláda odpovědna sněmovně a první republika byla nepochybně republikou parlamentní.

Pro lidi s průměrným vzděláním, kteří jsou schopni číst i složitější české texty, třeba Ústavu ČR, a znají význam cizích slov a jejich kontext, není tajemstvím, že demise je jednorázový akt, který nenastoluje žádný stav „v demisi“. Na samotný akt demise vlády, kterou do rukou prezidenta podává premiér, navazuje prezident slovy v tom smyslu, že demisi přijímá a žádá premiéra, aby ta skupinka občanů, která byla ještě před chvilkou vládou, pokračovala ve své činnosti až do jmenování vlády nové. Kdybychom tedy měli být korektní, tak bychom v indiánském žargonu měli o ministrech v demisi mluvit spíše jako o „těch, které prezident požádal, aby dál dělali, jako že jsou členy vlády a ministry“.