„Nežvaň, to by přece na něm muselo být vidět, ne? Nebo slyšet“, koktal jsem, když jsem už zas seděl pevně. „Nebo tys už od něj kdy zaslechl větu, která by stála za pamatování? A to i kdybys byl zažraný odesák?“

„Nikdy“, odpověděl přítel pevně. „Taková neexistuje. Ale těch 20 knih skutečně napsal. A víš kolik vět v nich musí být? A všechny stojí za starou belu. To je divný svět, co?“

„Kristova noho, doufám, že aspoň škrábal ty knížky zadarmo! Myslím bez honoráře.“

„No nevím, byl to rektor univerzity, takže nějaký bakšiš mu za ně asi dali?“