Světové akcie – nejen ty asijské – v posledních dnech ženou vzhůru dva důvody. Prvním je opatrnější přístup ke zvyšování úrokových sazeb v USA, který už minulý týden signalizoval šéf americké centrální banky Jerome Powell. Druhým pak nejnovější vývoj v jednáních mezi USA a Čínou o možné deeskalaci napětí ve vzájemných obchodních vztazích.

Americká administrativa je ve věci celní války s Čínou rozdělena na dva tábory. První tábor, kolem ministra financí Stevena Mnuchina, si jednoznačně přeje deeskalaci napětí. Argumentační municí, na niž prezident Donald Trump nepochybně slyší, jsou tomuto táboru prosincové prudké propady amerických burz. Ty se například v případě společnosti Apple protáhly do nového roku. Ikonický výrobce iPhonů se minulý týden propadl nejvýrazněji za šest let. Trump, chce-li být v roce 2020 znovuzvolen, nemůže vývoj akciových trhů v USA ignorovat. Ze dvou důvodů. Za prvé, růst burz s oblibou prodává jako úspěch své hospodářské politiky. Pokles burz je proto logicky vodou na mlýn jeho politickým sokům. Zadruhé, podstatná část americké veřejnosti, včetně Trumpových voličů, má rozsáhlý majetek v akciích, třeba prostřednictvím penzijních fondů. Při poklesu burz tedy chudnou, což je může odradit od podpory „Trumpovy linie“ a zejména od jeho zvolení prezidentem v roce 2020.

Druhým táborem v rámci americké administrativy jsou „jestřábi“, lidé jako Trumpův obchodní zmocněnec Robert Lighthizer. Ten už v roce 1998 varoval před naivitou představy, že intenzivnější obchod s Čínou sám o sobě povede k její „nápravě“ třeba v oblasti lidských práv. Prý jde o přání, jež je otcem myšlenky. „Obchod nemůže sám o sobě uhasit oheň mezinárodní rivality. Ve skutečnosti právě prosperita často přispívá k rozdmýchání konfliktu,“ hlásal tehdy také. Od námluv s říší středu důrazně varoval. Dnes Lighthizerova slova znějí takřka prorocky. Čína má k opravdové pluralitní demokracii zřejmě dále než třeba před osmi či i šesti lety. Zejména od svého vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001 přitom Ameriku soustavně ekonomicky dotahuje. Něco srovnatelného se po druhé světové válce dařilo již jen Japonsku. I u toho tehdy Lighthizer byl: z pozice náměstka obchodního zmocněnce v 80. letech pomáhal dojednat limity japonského průmyslového vývozu do USA. Možná sází na to, že Čína dopadne jako Japonsko a postupně upadne do jakési stagnace či jen klopotného růstu. Pomoci by mohlo demografické stárnutí, jež zemi čeká. Bude ještě závažnější než to japonské. A možná by mohlo pomoci také jeho vlastní působení v nynější roli. Zrovna Lighthizer tedy není tím, kdo Trumpa od další eskalace obchodní války odradí, možná spíše naopak.