Pomalu dostávalo jasné obrysy cosi, co mohlo být skutečnou alternativou – a to jak ke zkostnatělému totalitnímu systému pod hlavičkou Sovětského svazu, tak k západnímu kapitalismu. Nelze se proto divit, že demokratický socialismus neměl oporu ani u jedné z velmocí – a obě se více méně domluvily na jeho zničení.

Zlomení ideály nemají

Dodnes si můžeme připomínat zlomeného Dubčeka, vzdorujícího Kriegela a spoustu lidí, jimž „bratrské tanky“ pohřbily jejich sny zaživa – a tím jim nalily do žil rezignaci a cynismus. Zde se lámala páteř naší společnosti.

Jako bychom však dnes podobný výjev viděli nanovo, a to v nedalekém Řecku. Můžeme sledovat hrdé čelo Varoufakisovo, zlomeného Tsiprase – a místo tanků finanční instituce, které dusí občanské vzepětí hrdého národa. Na dluhy, které způsobily vlády a nadnárodní korporace a vlivné finanční kruhy bylo naordinováno zadlužení lidí na několik generací. Kdo nám vysvětlí, jak se dluh splácí masivní privatizací klíčových řeckých podniků? Jak tím, že se poškodí řecké zdravotnictví a školství? Zbídačováním ještě nikdo nezbohatl.

„Řecké drama, jehož jsme svědky, je nesmyslné a zlověstné zároveň. Záchrana není záchrana, je to přesilovka. Smyslem nových půjček není snižování řeckého dluhu. Záchranný balíček pouze vytváří nové půjčky od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Tyto půjčky usedají na trestnou lavici místo půjček soukromých bank. Účelem záchranného programu není zachránit Řecko, ale vyplatit soukromé banky, jež řádně neprovedly hloubkovou kontrolu a půjčily věřiteli víc, než byl schopen splácet. Pokud Řecko není schopné splácet bankám, není schopné splácet ani EU a MMF.“ (Roberts, Paul Craig, Selhání kapitalismu volného trhu a ekonomický úpadek Západu, Triton, Praha/ Kroměříž 2015, 172 s., ISBN 978-80-7387-903-7, s. 147)

Robertse si neidealizujme, jeho obdiv k éře Reagana, za jehož vlády působil jako poradce ministra financí, je zřejmý. Zde vidí pro USA východisko, již ale nevnímá, že za Reagana se na řadu dnešních problémů zaselo. Bylo to doba studenoválečného konfliktu a neokolonialismu jihoamerického kontinentu. S mírnou nadsázkou lze říci, že Roberts našel Reagana dneška – v Putinovi.