Marek Řezanka: O cenu Bohuslava Sobotky, Zlatý obrtlík

Těžko říci, jestli si tuto cenu více zaslouží Michal Horáček nebo Jiří Drahoš. Výkony obou jsou totiž velice vyrovnané.

Vystrašené tetky a vystrašení strejdové: Volte Horáčka…

Začněme panem Horáčkem. Ještě v roce 2016 prohlašoval: „Místo toho, aby Miloš Zeman uklidňoval, mluví o znásilňování žen a kvílí ze všech nejhlasitěji. A lidé mají pocit, že je pochopil. Že rozumí tomu jejich strachu“ (Viz). Odpůrce migrace potom přirovnával k odpůrcům deště.

Ve svém poradním týmu má některé známé osoby. Se zdravotnictvím má mu radit profesor Pavel Pafko, se zahraniční politikou Magda Vášáryová.

Těžko říci, co paní Vašáryová říká na následující Horáčkova slova:

„Za prvé nevím, co to je sluníčkář, ale určitě nechci stavět v Česku mešity. Uvědomuji si ohromný rozdíl mezi naší kulturou a kulturou islámských uprchlíků. Jsem také zásadně proti kvótám, protože migranti z islámských zemí nechtějí k nám do Humpolce, ale do německého Hamburgu. Odmítám i tvrzení, že Češi jsou xenofobové, za první republiky jsme přijali tisíce utečenců z bolševického Ruska i z fašistického Německa. Po válce, v 50. letech, zas 18 tisíc Řeků a nedávno také tisíce Jugoslávců včetně Bosňáků islámského vyznání. Jsme jen hodně opatrní na to, koho si do republiky pustíme“ (Viz).

Opravdu hodlá tomuto člověku radit?

Jak jí ale potom máme věřit následující prohlášení?

„Vždyť budou volby. A k nim půjdou všechny ty ustrašené tetky a strejdové. A budou volit ty, kteří jim řeknou: nebojte se, nikoho sem nepustíme, budete v bezpečí a všechno bude tak, jak to tu bylo vždycky“ (Viz).

Nebo to se snad vztahuje toliko na pana Zemana? Když budou „ustrašené tetky a ustrašení strejdové“ volit pana Horáčka, je vše v naprostém pořádku?

Větší frašku je už opravdu obtížné si představit. Člověk, který se velice rázně vymezí vůči všem, kdo dostatečně nepodporují promigrační politiku, působí v týmu osoby, jež proti promigrační politice – aspoň slovně – vystupuje. Jak by asi paní Vašáryová reagovala na Horáčkova slova, kdyby je vyslovil M. Zeman?

Michal Horáček jako odpůrce deště…

Pro koho může být tato show důvěryhodná? Odpůrci promigrační politiky jistě vnímají nekonzistenci a silnou účelovost Horáčkových postojů – a rudým hadrem před očima pro ně musí být právě paní Vašáryová.

Zastánci promigrační politiky zase vidí Horáčkovu názorovou flexibilitu (eufemisticky řečeno) - a pokud nejsou naprostými pokrytci, volit by ho neměli.

Dva z hlavních programových bodů pana Horáčka znějí:

* Postarám se, abychom se cítili bezpečně, chráněni bojeschopnou armádou

* Nedopustím, abychom se v otázce migrace podřizovali systému kvót

Že by se nám z Michala Horáčka stal přes noc odpůrce deště?

Sociálně cítící Horáček a asociální pan Pafko

Na jednu stranu se pan Horáček tváří, jak ho zajímají sociální problémy lidí: „Chudobou či sociálním vyloučením jsou postiženi mnozí z těch nejslabších: 180 000 seniorů nad 65 let a 100 000 dětí do šesti let; celkem přes milion lidí. Nejde jen o materiální deprivaci, která může být dočasná, ale ještě spíše o sociální vyloučení, které se alarmujícím způsobem stává stále trvalejším. Sociálně vyloučení totiž čelí řadě problémů zároveň: nízké kvalifikaci a příjmům, nezaměstnanosti, špatnému bydlení, zdravotnímu stavu, rozpadům rodin a mnoha dalším“ (Viz ).

Na stranu druhou má v týmu pana Pafka, který se netají názorem, že:

Lepší zdravotní péče pro bohaté není nemorální: Viz video.

Zbystřit bychom měli v okamžiku, kdy pan Pafko říká: „Osobně jsem dával svůj hlas panu Babišovi a věřím mu“ (Viz ). Pokud člověk, jenž podporoval kroky ve zdravotnictví za vlády P. Nečase (Viz ), nyní podporuje A. Babiše a jeho ANO, jasně tím dává najevo, že hájí tutéž pravicovou politiku. To by si měli uvědomit zejména ti voliči ANO, kteří vládu P. Nečase nemohli ani cítit.
Michal Horáček je simulakrem, jako když ho vyšije. Další „kníže, který má lidi rád“.

Od výzvy k výzvě…

A rozhodně není sám. Jiří Drahoš se v otázce migrace staví po bok pana Horáčka: „Jasně říkám: žádné kvóty, žádná nekontrolovaná přijetí, natož ekonomických migrantů. Evropa nemůže uživit všechny, kteří hledají lepší život. Pomozme lidem v životní nouzi, ale pouze tak, abychom neohrozili vlastní kulturu“ (Viz).

Pan Drahoš snad zapomněl, že před časem podepsal prohlášení, v němž se mj. píše: „Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“ (Viz http://www.vyzvavedcu.cz/)?

Pan Drahoš má přitom jasnou podporu ze strany TOP09 (Viz). TOP09 se přitom nejvíce ze všech českých politických subjektů deklaruje jako promigrační (Viz ). Což je v kombinaci se silně asociální politikou této strany opravdu úsměvné – a vypovídá to něco o tom, jak vážně své „humanistické gesto“ tato strana myslí.

Pan Drahoš by měl vysvětlit, jak myslí větu: „Pomozme lidem v životní nouzi, ale pouze tak, abychom neohrozili vlastní kulturu.“

Nepodobá se tato věta svým obsahem již prohlášení M. Zemana, který se vymezil vůči radikálním islamistům a fanatikům slovy: „Jsme zbabělci proto, že často otevíráme náruč islámským radikálům, často mluvíme o toleranci vůči nim, často mluvíme o přizpůsobení se jejich kultuře, byť je tato kultura neslučitelná s evropskou kulturou“? (Viz).

Jsem přesvědčen, že nemůže být lepší indikátor pro měření lidského pokrytectví. V praxi totiž uvidíme, kolik lidí bude plivat na M. Zemana za totéž, za co zatleská pánům Horáčkovi s Drahošem.

Není snad normální se ptát?

Jak kandidáti Drahoš a Horáček nahlížejí na atentáty v Evropě? Říkám si, zda si někdy v souvislosti s nimi položili následující otázky:

* Proč je u každého zabitého teroristy (živí jaksi dopadeni nebývají) nalezen nějaký průkaz totožnosti, například pas?

* Proč jsou teroristé často ohleduplní – a místo masivnějšího útoku (třeba plynem na metro či kanalizaci) zabíjejí jen v relativně málo obětí?

* Proč teroristé neudeří ve více zemích najednou?

* Mají snad teroristé rádi sport, že neohrozili mistrovství Evropy ve fotbale? Nebo snad fandí tenisu, že nechtěli narušit grand slam na Roland Garros? A že útočník s kladivem disciplinovaně počkal až na jeho skončení (Viz)?

* Může terorismu zabránit systém, který je pevně spjatý s největšími zbrojařskými koncerny a který podporuje jedno zhroucení státu za druhým (Irák, Libye, Syrie…)? Skutečně je možné, aby obětem pomohl ten, kdo z nich ty oběti dělá?

Zvláště někdo, kdo se ohání tím, že je vědec, by si podobné otázky klást měl. A měl by na ně hledat odpovědi.

Nebudu Antizeman – ale rudou kartu já rád…

Aby toho nebylo málo, má pan Drahoš ve svém týmu M. Přikryla, který přišel s takzvanou rudou kartou pro Zemana (Viz).

Hlavně, že nás pan Drahoš ujišťoval, že nebude Antizeman (viz). To už by na cenu Zlatého obrtlíka také stačilo. Inu, konkurence je veliká.

Konsistence je důležitá

Nemohu si pomoci, ale z trojice dosud nejznámějších kandidátů na hlavu státu je dlouhodobě názorově konsistentní toliko Miloš Zeman. Za svými postoji si stojí (ať již s nimi souhlasíme, nebo ne) – a nemění je jako ponožky. Jeho voliči se mohou spolehnout, že co říká, také převede do svých konkrétních činů.

Jistě, může se stát, že bude kandidovat někdo s jedním z jeho témat (například právě tématem migrační politiky), aby mu v prvním kole odčerpal hlasy. Těžko se ale najde někdo, kdy by v jedné osobě spojoval všechna Zemanova témata (Odpor proti tlaku na Rusko, rozvíjení vztahů s Čínou, podpora nástrojům přímé demokracie, hájení různých názorů - nejenom jednoho „ideologicky nezávadného“, ad.).

V tom případě raději být „neslušným“…

Pánové Horáček i Drahoš si zjevně toliko na něco hrají. Na ty kultivované, pravdomluvné, noblesní, humanisticky založené, chránící slabé a potřebné. Navíc se oba ujistili, že pokud jeden z nich v prvním kole vypadne, podpoří v dalším kole toho druhého (Viz ). Tím ale pouze dokazují, že mezi nimi není rozdíl. Že jejich voliči mají vlastně jedno, zda budou volit toho či onoho. Že je jeden za osmnáct – a druhý bez dvou za dvacet. Bouřlivá mediální kampaň nás ale jistě bude ujišťovat, jaké že to jsou ušlechtilé osobnosti a jak ten, kdo nevolí aspoň jednoho z nich, nemůže být slušným člověkem.

V takovém případě pak mnohý z nás dojde k přesvědčení, že je lepší být tím „neslušným“.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.