Tři Sobotkové místo jednoho…

Realita pohádkám nepřeje. Dokonce ani té o šlechetném Sobotkovi. Ukázalo se v plné nahotě, že místo krize vládní máme krizi stranickou, podtrženou krizí pana Sobotky. Tak dlouho kličkoval před tím, co sám říkal, až nakonec přijal řešení, které radil sám nenáviděný M. Zeman. B. Sobotka sice neodstoupil z postu premiéra, ale vzdal se role lídra strany i vůdčí tváře voleb za tuto stranu.

 Nyní má tedy ČSSD tři muže - chtělo by se říci ve člunu (záchranném) – v čele. Má hned tři krále - něco na způsob Kašpara, Baltazara a Melichara (Lubomíra, Bohouše a Milana). Otázkou je, zda si tím ČSSD polepšila.

 Osobně se domnívám, že tři Sobotkové místo jednoho nic neřeší. Pánové Chovanec i Zaorálek totiž podporují linii pana Sobotky. Jsou to jeho muži. Obklopil se jimi. Takto změna nevypadá – a celý tento triumvirát působí jako jedna velká fraška.

Klon alternativou není …

Všimněme si, jakou stopu za sebou nechává pan Chovanec, který o panu Sobotkovi tvrdí, že je to „nejlepší premiér za posledních dvacet let“ (Viz).

Jak asi odpůrci migrační politiky uvěří panu Chovancovi, že to se svými názory myslí vážně, pokud se staví za promigračně orientovaného Sobotku? A jak mohou příznivci promigrační politiky tleskat B. Sobotkovi, který nepokrytě dává najevo svou náklonnost člověku, který vystupuje proti imigraci rétoricky tvrdě? Oba dva svým spojenectvím popírají, co veřejně hlásají. Oba dva se přimknutím k tomu druhému diskreditují – podobně, jako se kooperací diskreditují lidovci a starostové, neboť jedni jsou ve vládě – a druzí v opozici – a tudíž nemohou mít z principu společnou řeč.