Na souši stojí v Německu skoro třicet tisíc „větrníků“ (vývoj podle roků ZDE). Podle programu přechodu na obnovitelné zdroje by jich mělo dále rychlým tempem přibývat, kromě toho je nutno nahrazovat zařízení stará, protože i když odhadovaná životnost větrné elektrárny je 20-25 let (ZDE), některé komponenty selhávají již podstatně dříve (ZDE).

Občané převzali taktiku Zelených

Nicméně nepřibývají. Během loňského a letošního roku se výstavba nových větrných elektráren téměř zastavila (ZDE). Někde se zastavila úplně; v Bavorsku, kde před pár lety rozhodl zemský ústavní soud (ZDE), že se větrníky nesmějí nacházet blíže než desetinásobek své výšky od osídlených oblastí, nevyrostl letos zatím ani jeden (ZDE). Moderní větrníky jsou zhruba 200 metrů vysoké, takže vzdálenost podle soudního rozhodnutí činí dva kilometry – v hustě osídleném Bavorsku už taková místa snad ani nejsou.

Hlavním důvodem, proč se expanze větrné energetiky zastavila, je čím dál průbojnější jednání občanských iniciativ (ZDE), které novou výstavbu napadají všemi možnými právními prostředky. Momentálně je jich přes tisíc a dohromady vytvořily zastřešující organizaci Vernunftkraft (zhruba přeloženo: Energie s rozumem - ZDE), která pomáhá dalším obcím a občanům bránit se proti výstavbě nových větrných elektráren ve svém okolí.

Pro zelenou část politické scény je to nepříjemné překvapení. Toto je přeci taktika, kterou svého času oni dovedli k dokonalosti při boji proti výstavbě jaderných elektráren nebo dálnic, ještě v dobách, kdy tvořili něco jako opozici.

A kterou německý právní řád umožňuje používat s velkým účinkem. A najednou je používána proti nim.