Ve staročeštině byl pitomý tvor vykrmovaným, ochočeným zvířetem. Jakmile toto označení použil Petr Chelčický na lidi ve věci odpustků, změnilo se to na všeobecnou nadávku. Přitom původní slovo "ochočený" dokonale sedne. Prodavači odpustků a jejich zastánci, mohli být inteligentní, vzdělaní i moudří lidé. A také s jednou vlastností, své logice, svému rozumu přikázali, nezapojuj se do toho. Ať už ze strachu nebo kvůli emocím, nezapojili logiku a měli tedy "ochočené myšlení". I pro nás platí. Pokud jsme v něčem ochočeni, tak vypínáme rozumové prověření (kontrolu). A tohle je už velice aktuální. Pokud chceme diskutovat s druhými, nepoužívejme slovo "pitomí"  ale slovo "ochočené myšlení". Znamená to sice to samé, ale u prvního slova se lidé nasupí. A u druhého slova se mohou i zamyslet. Prověřil jsem si to?

Slovo "pitomí" bychom mohli častěji používat mezinárodně. Původnost a autorství Petra Chelčického je věrohodně doložena. V cizině by se naučili další české slovo. A pokud sledujeme přítomné dění, tak "ochočení mysli" je i v současnosti hojné. Ochočení mozku citem, strachem nebo obojím.

Pamatuji se, že spolužáci se naparovali nad lidmi ze středověku. Byli prý naivní a omezení. Ve středověku měli svoje myšlenkové oříšky k rozlousknutí. My vidíme už pouze tyto rozlousknuté případy a myslíme si, jak to bylo jednoduché. Dnešní myšlenkové oříšky nevidíme, nebo je odsouváme stranou. Nechtějte vědět, co by si mysleli lidé ze středověku o našich rozumových schopnostech.

Podívejme se příště na MH 370 s neochočenou myslí.