Jak to, že se lidé k sobě chovají tak, jak by se měli chovat pořád pouze jeden den v roce? Proč mají být milí, soucitní, štědří, veselí a zábavní jen na Ježíška?

Od té doby jsem poznal mnoho dalších paradoxů takzvaného dospělého světa (což je jen krycí název pro naši ziskuchtivost, marnivost a necitelnost) tento vánoční mě ale pronásleduje dodnes. Mluvívá se o jiném paradoxu: lidé pro to, aby byly jejich Vánoce perfektní, padají na hubu a hádají se jak koně.

O tom byly dokonce televizní filmy za socialismu a jsou dodnes.