Dejme tomu, že ujíždíte na hovězích líčkách jako já a tak si je objednáte, jako už mnohokrát předtím. Vychutnáváte si malý předkrm, těšíte se na porci pomalu dušeného libového masíčka, které v české kuchyni připravovaly již naše prababičky.

A už se to nese, číšník před vás staví talíř a vy se chystáte ochutnat první sousto. 

Ale co to? Maso nevoní jako vždycky, první sousto drhne na jazyku a jindy lahodná redukovaná omáčka tentokrát vypadá jako skvrna vyjetého motorového oleje. A popisovat stav bramborové kaše by bylo ukázkou ztraceného času. S nelibostí odložíte příbor, odsunete znechuceně talíř dál od sebe a s výrazem nešťastného štěněte se obrátíte na vrchního s nevyřčenou otázkou ve vaší tváři. 

Vrchní se s omluvným výrazem delikátně skloní k vaší hlavě. "Nový kuchař..." zaslechnete a 

hned víte, v čem je problém. Není kuchař jako kuchař, i když oba vystudovali stejný obor. Ten, na jehož krmi jste se těšili, jistě vytvářel v kuchyni příjemnou dělnou atmosféru, která se