Projevem nejvyššího stupně bezostyšnosti v zacházení s policií bylo zřízení tajného policejního týmu Mlýn sociálnědemokratickým ministrem vnitra Stanislavem Grossem, který jej používal pro své i stranické potřeby a kupodivu za to neskončil za mřížemi. Protiváhou k jeho praktikám bylo kultivovanější, nicméně nejméně stejně účinné ovlivňování chování policie  ministrem Ivanem Langerem, vynálezcem hesla „Pomáhat a chránit“, od jehož zavedení stále přibývá případů použití nepřiměřeného násilí při policejních zásazích.  

Klíčem k zajištění stranickopolitických zájmů bylo rozhodování o obsazení funkce policejního prezidenta. Vpád první vlny pragmatických „vizigotů“  (tj. Věcí veřejných) do zahnívajícího rybníka novodobé „národní fronty“  byl pro tradiční strany nepříjemný sám o sobě. Ale  přímo šok jim způsobilo ovládnutí ministerstva vnitra Radkem Johnem a jeho rozhodnutí odstranit policejního prezidenta Oldřicha Martinů, považovaného za „muže Ivana Langera“, a nahradit jej nezávislým policejním prezidentem, vzešlým z nestranného výběrového řízení. Byl to průlom do dosavadní praxe, který měl odstranit nebezpečí vzniku vztahu vděčnosti policejního prezidenta k některé politické straně.