Už tři roky mají plynout příjmy z provozování vodárenské infrastruktury do pokladny Statutárního města Jihlavy, která tak každý den přichází o statisíce korun[1]. Před několika dny mi byla anonymně doručena kopie dopisu (příloha), který Jihlavě dne 26. 1. 2016 zaslal SVAK. Uvádí v něm, že Jihlava provedla rozsáhlou investici na kanalizaci, které ovšem není vlastníkem, což mělo a především bude mít nedozírné následky pro rozpočet města Jihlavy.

Jednou z absurdit této kauzy je skutečnost, že dlouholetý spor o majetek v hodnotě 2 miliard Kč, probíhá mezi 2 veřejnými institucemi. Obě strany zastupují prestižní advokátní kanceláře, které si za svou práci zaúčtovaly miliony či výhledově desítky milionů Kč. Takovéto konflikty nemají ve veřejném sektoru co pohledávat, neboť obě strany mají tytéž „akcionáře“ – občany ČR.

Náklady právních výloh jsou jen mizivým procentem zbytečných nákladů, které jsou s touto kauzou spjaty. Podstata sporu není přitom nikterak složitá. SVAK je povinen vrátit Jihlavě majetek po tom, co Jihlava na konci roku 2012 ze SVAKu vystoupila. Zkrátka rozhodla se, že o vodárenskou infrastrukturu se bude starat vlastními silami a měla na to plné právo. Ovšem do dnešního dne ji majetek nebyl předán. Jihlava se občas chová, jako by byla majitelem a SVAK rozhodně nebudí dojem, že se snaží dotyčný majetek co nejdřív vrátit Jihlavě. Tímto se problém neustále prohlubuje a právní kanceláře mají čím dál více práce. Občas lze mít pocit, jakoby zákony zde nebylo třeba dodržovat a zastupitelé Jihlavy a SVAKu zajisté pevně doufají, že se způsobem vynakládání veřejných prostředků v souvislosti s jihlavskou kanalizací nebudou zabývat příslušná ministerstva či Evropská komise.