Jak známo, zatím uvalily embargo na český tvrdý alkohol toliko Polsko a Slovensko, přičemž z obou těchto zemí mohl ale docela klidně metanol do Česka dorazit. To je ovšem jen jedna z nahozených variant a s ochranou polských a slovenských konzumentů nesouvisí. Jinak ale Varšava a Bratislava vlastně předběhly stanovisko celé Unie. I když oficiální zákaz dovozu českých likérů do všech členských zemí zatím nepadl, visí velmi nízko ve vzduchu. A jak se zdá, odvrátit ho může jen zcela to samé, pouze s obráceným znaménkem: když totiž v nejbližších hodinách zarazí vývoz sama česká vláda. Evropská komise to od ní čekala už po včerejším večerním rokování Nečasova kabinetu. Ten je ale pod značným vnitřním tlakem především velkých a dlužno říci i nepodezřelých firem, a navíc tvrdí, že takové opatření nelze efektivně učinit za pouhý den. Jenomže unijní trh je jednotný a jestliže k zákazu přistoupily členské dva státy, těžko to nebrat v potaz.  

Pokud vláda komisi nevyhoví, následovat bude porada evropských expertů, kteří s největší pravděpodobností už všeobecný zákaz schválí. Hraje se tedy o čas, jenomže prokázat, že žádné nebezpečí z České republiky už nehrozí, bude určitě trvat delší dobu. Vždyť nejde zdaleka jen o nějaké dryáky anonymního původu. Jeden z posledních případů otravy – naštěstí snad nikoli smrtelný – nastal po té, co muž ze Semilska konzumoval rum z řádně okolkované láhve, která obsahovala 50 procent metylalkoholu. To mluví samo za sebe. Bez ohledu na to, že takřečený Tuzemák a jiné nápadně laciné kořalky z České republiky se hlavně v západní části Unie takřka nevyskytují.   

Spory se vedou také nad chystanými opatřeními – čeští výrobci tvrdí, že takřečené „rodné listy“ podle nichž se lze z etikety každé láhve dopátrat odkud pochází a co obsahuje, dávno existují. U Becherovky nebo Fernetu zřejmě ano, ale výše zmíněný případ musí přece jen vyvolávat obavy.  

A i když budou novými kolky opatřené láhve, které zatím nebyly distribuovány, pak je tu samozřejmě otázka, co s těmi víc než dvaceti miliony prodejci a hostinskými odloženými po minulém pátku do skladů. To pořád jasné není a přitom mohou snadno obsahovat příslovečnou časovanou bombu. Byť třeba jen minimum z nich.  

Zahraniční výrobci lihovin už také vyjádřili pochybnosti nad novými kolky, padělatelé je podle nich mohou opět falšovat, černý trh bude dál kvést a notorické pijáky k němu český stát jen ještě víc nažene. Co proti tomu ale dělat, evropští producenti už neříkají, jen nabádají k posílení inspekce a zvýšení trestů pro ty, kdo vyrábějí a distribuují nebezpečný nelegální alkohol. To je ovšem během na hodně dlouhou trať.  

Problematická je také debata nad spotřební daní – prý je u nás příliš vysoká a to je vlastně prapříčinou současné tragedie. Jenomže v řadě zemí je alkohol také zatížen vysokou daní, vůbec žádné závěry z toho tedy neplynou. Jinou věcí je ovšem obrovská tuzemská blahosklonnost k tvrdému pití, a jakmile bude nynější vlna úmrtí a onemocnění jakž takž zkrocena, vláda musí připravit celý komplex opatření. Rozhodně bude řeč o úplném zákazu likérů ve stáncích, často celonočních, stejně jako otázka licencí k prodeji. A tak dále.  

To všechno jsou ovšem otázky budoucnosti. V dané chvíli je jasné, že problém stát pod kontrolou doposud plně nemá a policisté ještě stále nedopadli hlavní viníky. Vláda se nemůže divit znepokojení unijních států a podle všeho také počítá, že Brusel k zákazu českého vývozu přistoupí. Leckomu to možná poskytne další munici k útokům na evropskou regulaci. Na té se dá jistě kritizovat leccos. Tentokrát se ale Česká republika těžko může tvářit jako oběť zvůle unijních úředníků.