Navrhovaný zákon o nových protiruských sankcích uzavírá cestu možnosti snížit stále vzrůstající napětí mezi dvěma hlavními nukleárními mocnostmi a dokazuje, že i kdyby uvnitř Kongresu třeba i existoval zájem snížit hrozbu války či vyhnout se kvůli sankcím roztržce s Evropou, pak zájem pobírat i nadále štědré příspěvky od mocného a bohatého vojensko-bezpečnostního komplexu všechna ostatní hlediska hravě přebíjí.

Bezohledné a nezodpovědné rozhodnutí amerického Kongresu zcela jasně dokládá, že Washington si s rozmyslem vybral konflikt s Ruskem jako hlavní prvek své zahraniční politiky. Což ruské vládě už snad konečně dopomůže k poznání, že její milovaná iluze o tom, že dohoda s Washingtonem je přece jen možná, byla omylem. Jak už jsem napsal nesčetněkrát, jediná dohoda, ke které může Rusko ve vztahu k USA dospět, je dát ruce nahoru a přijmout neomezenou americkou nadvládu nad světem jako fakt.

Fíkovým listem, který si Kongres pro své znásilnění diplomatických protokolů a mezinárodního práva vybral, je nepodložená domněnka o ruském ovlivnění amerických prezidentských voleb ve prospěch Trumpa. Organizace někdejších činitelů amerických zpravodajských služeb k tomuto obvinění vydala v minulých dnech prohlášení, že ono domnělé ruské vměšování bylo podrobeno forenznímu vyšetřování s tím závěrem, že k žádnému ruskému vměšování nedošlo. Jednalo se o vnitřní domácí únik informace, která byla do amerického podvrhu zkopírována a byl do ní zakomponován i ruský „otisk prstu“.