Úvodem s laskavým dovolením ČS televizních pamětníků jedna reminiscence „na ty starý zlatý televizní časy, kdy to ještě všecko stávalo za úplný …“ čili na jeden pořad z produkce Československé televize z roku 1977 s názvem „Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí?“ Jen pro historicky aktuální srovnání => režie Roháč, scénář Dietl, a Horníček, Menšík, Krajíček, Lasica, Satinský … (Jen tak mimochodem – a dnes?!?) Tehdy ty komedie, i ta satira (sem tam latentně i politická) tehdy to ještě mělo svou kvalitu intelektuální, morální, profesní, …, jaksi v rámci dědictví předků. A dneska?!? Vašáryová & spol.? Anebo kdo?!?

Už od té doby, kdy fialenkova koalice odtroubila svatou válku o to „čí jsou hory Kavčí“ ve stylu „my Kavky nedáme, radši je zbouráme“ (avšak konkrétně „vo tom až potom“) tak už od té doby tady na Kavkách různé ty partičky různých těch sosáčků, přisátých na různých těch (velmi dobře spočítaných a velmi dobře střežených) cecíčcích těch ČT zdrojů z těch TV poplatků v těch svých vlastních zájmech doživotního sosání (na věčné časy a nikdy jinak) rozjely svou nátlakovou kampaň. Už před pár lety různé ty partičky z různých těch redakcí ČT porůznu avizovaly, že „bude ta generální stávka“. Po několika našich článcích s odkazem i na fakta z nedávné historie (ad TV stávka, ergo ta TV krize z let 2000 až 2001 a násl.) tam potom někomu konečně došlo, že by se asi měli poradit s někým od mediálního práva, kdo to pamatuje a kdo tomu aspoň trochu rozumí – tedy o hodně víc, než ONI „gényjusy našý dobi“. No, konečně, aspoň že jim to možná už skoro částečně došlo = snad asi tak nějak, ale určitě už vážně jen taktak. Guten Tag. Nicméně i tak …

V době těch fialových časů ty partičky ještě vykřikovaly cosi o generálních stávkách a kdoví o čem. A pak tedy hodily tu cihlu na brzdu, a Kavky i K(rk)avci v černém – kvůli těm jejich gender tender apod., by jim to dneska možná leckdo mohl odbrzdit i jen tak z plezíru … Nicméně – tedy přišlo to jejich přibrždění, takže poslední dobou hlásají ty Kavky a ti Kavci „in black“ údajně už jen snad jakousi tu jejich dvou „hodinovou Annu Spurnou“ stávkovou, či co to je – někdy snad jen lehce z kraje pracovního týdne, což tady ostatně taky už nejednou bylo, když před nějakou tou pětiletkou tady stávkovali obvoďáci, anebo snad lékárníci, a taky jen dvě hodiny a taky pár měsíců do nějakých těch probůh už zase voleb do někam, či kamkoliv. No a pak, že se ta hysterie historie neopakuje. Děti, že by z té historické nepoučitelnosti? A teď víc hystericky? Tož …

Mně osobně už je to šumák = ve svých kmetích letech už si můžu dovolit i luxus toho sladkého zapomnění. A navíc k těm problémům toho vím víc – až hanba pomyslet, a natožpak ještě zdarma radit právě těm, co to mají na hrbu a co za to všechno můžou. Osobně. A jednou se za to budou zpovídat. Osobně. Nicméně si představte např., že by přišel někdo jinej, a řekl jim, ať si daj bacha jako málokdy, a pořádně si to všechno srovnaj v hlavě. Ať jdou za dědou a za babičkou, ať se jich dobře zeptají, co s tím teď mají udělat. A pak ať hodně pozorně poslouchají, a velmi dobře si to pak přeberou. Protože totiž není vyloučeno, že to (už delší dobu) vypadá jako jejich poslední šance.

Nicméně – jak v podobných situacích říkával Karel Kryl „je to jejich pivo“ – a „rozlitý“ jaxem při tom vždycky dodával já. No a co si pamatuju, tak jsme vždycky měli pravdu i v tom směru. (A dneska mám tu pravdu i za Karla, to si pište. „Hin sa hukáže.“)

Psali jsme:

Pavel Foltán: Český europroblém aneb Jak se máte, Vondrovi?

Pavel Foltán: Posselt v Brně oživil národní obrození ČR

Pavel Foltán: Sudeťáci v Brně jak u Chlumce. A dál?

Pavel Foltán: SdL a kolaboranti - po Brně jak po výprasku?