Uvolněnou „díru na trhu“ ke svému triumfu umně využilo hnutí ANO, ergo politická divize holdingu Andreje Babiše. Multimiliardáře, jenž se jako kdysi císař Franz Josef (či jeho krajan Adolf Hitler) netají, že zákonodárné sbory jsou pouze „žvanírna“.

Po zisku bezmála třiceti procent se ho mnozí neostýchají spojovat (někdy i hodně účelově) s ohrožením demokracie. Ať mají pravdu, nebo ne, Babiš nebezpečný v jistém smyslu je. Stal se bezkonkurenční, nezávislou postavou aktuálně mimořádně roztříštěné politické scény. A to poté, když neváhal investovat velké peníze do svého mocenského úspěchu.

Díky tomu disponuje kvalitním politickým marketingem, drží strategickou iniciativu, nastoluje klíčová témata. Zkrátka před svými soupeři udržuje náskok několika koňských délek. Spojování pravicových či středopravých subjektů do takzvaného Demokratického bloku proti němu dokládá jedině vědomí slabosti. Zděšení z nebezpečí pro všelijaké dosavadní zájmy Miroslava Kalouska a jemu podobných, jimž by navíc mohly dále, stupňovaně uškodit brzké prezidentské volby. V nich je pochopitelně favoritem stárnoucí Miloš Zeman, vypočítavý spojenec páně Babišův, jehož z pragmatických důvodů veřejně slíbil udržet u vlády za každou cenu.

ANO, jež obdrželo přes 1,5 milionu platných hlasů, přičemž unikátně dominovalo ve všech krajích i okresech, bezmála vymazalo svého největšího rivala a stávajícího koaličního partnera. Ještě nedávno nejsilnější Českou stranu sociálně demokratickou. Nejstarší partaj v zemi uvrhlo do nezáviděníhodné situace, když z obhajovaných 20,45 procenta spadla na pouhopouhých 7,27 procentních bodů, a ocitla se tak na hranici volitelnosti. V pozici, jakou si v posledním volebním období „vychutnal“ další zkrachovalý titán, Občanská demokratická strana.