Před mnoha lety jsem četl rozhovor s českým hercem, který žil v USA a který pravidelně vyhrával konkurzy na role Rusů. Většinou porážel řadu ruských herců. Je to docela logické a pochopitelné. Když člověk vidí Rusy zvenčí, všimne si, čím jsou typičtí a dokáže ty rysy správně vypíchnout. Je tedy ruštější než sami Rusové. Oni si toho všimnout nedokážou, je to pro ně příliš samozřejmé.

Totéž platí o mužích, který se cítí ženami. Osobně nejsem s nikým takovým v kontaktu, ale čtu články feministek, které na ně narážejí. A zjišťují, že se setkávají s přehrávanou holčičkovostí (v nejhorším smyslu toho slova), afektovaností, intrikováním, neustálým pocitem ublíženosti a tendencí organizovat dav proti konkurentce. Feministky jsou bezmocné. Frustrované fráze o mužském násilí a patriarchální společnosti nezabírají. Používání mužských půvabů tím méně.